Úvodník – MVDr. Martin Grym

Dnes a denně se na Komoře setkáváme s pomalým, ale jistým posunem v nárocích na její práci. Kdeže jsou časy, kdy měla Komora plnit v očích svých členů především roli reprezentační a symbolickou. Současné pojetí významu profesní organizace je jasné: já platím (za servis) a vy v Komoře (kteří jste mnou placeni) čiňte podle mých představ. Nazírání postavené na nevysloveném vděku, že je někdo vůbec ochotný funcionařit, bylo evolučně eliminováno jako nevitální a překonaná myšlenka.

Je obtížné odpovědět, zda je tato změna zcela dobrá či zcela špatná. Každopádně vychází z pomýlené premisy postavené na dojmu, že Komora je svou podstatou podnikatelský záměr a funkcionáři Komory stojí a padají se spokojeností zákazníka. Ať chceme či nechceme, je princip stavovské samosprávy dar z nebes a měli bychom mít tento fakt na paměti vždy, kdy činíme obecné soudy o smyslu Komory a vyzýváme k její exekuci. Možnost se sebeřídit a samospravovat je totiž něco, co bychom za neexistence těchto vymožeností začali brzy postrádat.

Komora se bude muset v budoucnu vypořádat nejen s výrazným nárůstem členstva, ale především sociologickými turbulencemi. Nárůst počtu veterinárních lékařek v neprospěch veterinárních lékařů je často zmiňovaným, i když asi přeceňovaným problémem. Zásadnější potíž lze spatřovat v konfl iktu očekávání na straně jedné a skutečností na straně druhé. Představy o dobře placeném zaměstnaneckém poměru, štědrém a milém šéfovi, osmiapůlhodinové pracovní době a chápavých, dychtivě naslouchajících a nekonečně solventních klientech, většinou vysublimují do prozaičtější reality. Reálně se nabízí futuristický obraz Komory jakožto odborového klubu, v němž se zaměstnanci budou houfovat s myšlenkou na fl agelaci zbývající hrstky zaměstnavatelů.

K tomuto scénáři zbývá s vysokou pravděpodobností ještě kus cesty. Komora se snaží nepříznivým trendům čelit, jde ale spíše o brzdné aktivity nežli významnou změnu směru. Je jasné, že celospolečenský imperativ na dostupnost všech služeb všem sociálním vrstvám a hlavně levně, je všeobjímající trend – něco, čemu se budeme muset chtě nechtě přizpůsobit. Nelze však očekávat, že profesní organizace, jejichž kořeny začínají kdesi ve středověkých ceších, půjde liberálnímu happeningu naproti. Komory asi vždy zůstanou konzervativní a při zemi, věřící ve staré dobré pořádky. Nicméně postupná a plíživá změna struktury elektorátu s sebou přinese i nové „politiky” v řadách funkcionářů Komory, a tak kdo ví, jak vše nakonec dopadne.

Věřím však tomu, že čeští veterinární lékaři mají vždy Komoru takovou, jakou si zaslouží. A to mě účinně zbavuje obav, že budeme jako stav v budoucnu předmětem nespravedlivého osudu.