Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Úvodník – MVDr. Martin Jehlička

  ÚVODNÍK

Vážené kolegyně a kolegové,

Tak nám skončily volby. Modrá obloha je fuč, stejně jako modrý pták a od strnišť ledově fouká. Nálada skoro až burcující k hluboké sebereflexi, zejména pro veterinárněkomorového politika po prvním roce úřadování. Závěry takového bilancování jsou bolavé, prvotní rozkoukávání – neznalost a naivita, zkušenostmi a zahraničními misemi ošlehaní kolegové, staří kostlivci občasně vypadávající ze skříní a hlavně mnoho a mnoho slov. Vzletné a odvážné (rozuměj dětinské) plány, které jsem si hrdě přinesl na první schůzi, byly jeden po druhém rozklíčeny a následně zapomenuty v prachu veterinárních dějin. Tohle nepůjde, o to už se snažili jiní atd. Žádná výrazná konfrontace se sebestřednou alma mater neproběhla, ani výpad proti tak zvaným felčarům a prznitelům našeho stavu není bohužel v dohledu. Místo toho jsme odhlasovali příspěvek 15 000 korun pro Veterináře bez hranic, přivítali kolegy ze Slovenska, zorganizovali sněm, spustili projekt elektronických voleb, někteří přivezli zajímavosti z dalekých krajin, druzí přepisovali zákony, další tomu naslouchali a čas letěl.

V tom letu maličkostí vás překvapí, kolik energie dokáže i tak malá instituce spotřebovat na svůj chod. V ubíjejících sáhodlouhých debatách jsem pochopil, že se dá hlasovat i bez elementární znalosti problému a po několika letech jsem opět poznal pocit dokonale vyprázdněné hlavy. Budiž mi snad odpuštěno. Představy a realita jsou bohužel někdy vesmírně vzdáleny a následné roztrpčení může u slabších jedinců vést až k úplnému otupění, jež vyjadřuje bezmyšlenkovité zvedání pravice, popřípadě levice. Jak příznačné, neboť po jednom takovém rozmařilém zvednutí pravice jsem byl na toto místo delegován. Obavám se, že tyto řádky představují zklamání pro ty, jež ve mě vkládali naděje. Byl bych proto velmi rád, kdyby jejich rozhořčení přerostlo v odhodlání a v hojných počtech se tito hlásili na mé místo a poté svojí houževnatostí a pílí dovedli náš stav k lepším zítřkům, vždyť práce je na tomto poli věru dost. Prosím však veškeré další uchazeče, ať neberou na lehkou váhu své rozhodnutí, zváží rozsah svých pracovních a jiných aktivit a také míru trpělivosti a sebeovládání. Sám sobě pak přeji, aby má politická aktivita jak bájný Fénix povstala z popela a v příštím příspěvku tohoto autora (bude snad nějaký?) na vás sršel překotný jarní optimismus se záplavou neotřelých nápadů. Závěrem bych rád alespoň trochu odlehčil svůj úvodník, depresivní jako dnešní obloha, krátkým vtipem. Jaký je největší odborný prohřešek českého veterinárního lékaře? Špatně vyplněný petpas. Ha ha, dobrý, že? Přeji všem slunce minimálně v duši.

 

MVDr. Martin Jehlička