Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Úvodník – MVDr. Milan Malena, PhD

Ohlížíme se za prvním výskytem ptačí chřipky v chovech

Letošní první výskyt aviární influenzy v našich chovech prověřil účinnost spolupráce především mezi pracovníky státního veterinárního dozoru a soukromými veterinárními lékaři. Spolupráci lze hodnotit jako velmi dobrou. Zároveň tato nepříjemná událost zejména pro chovatele drůbeže, a to ať už šlo o podnikatele či drobnochovatele, prověřila součinnost složek integrovaného záchranného systému i s chovateli.

Nebylo to jednoduché. Šlo o první případ výskytu ptačí chřipky v chovech v ČR, lze však uvést, že zkušenosti, kterých jsme všichni nabyli, odhalily další možná opatření vedoucí ke zlepšení zdolávání této obzvlášť nebezpečné nákazy. Jako nejvýznamnější se dnes jeví změna operačního manuálu pro zdolávání nebezpečných nákaz, jmenovitě aviární influenzy v tom smyslu, že bude nutné upřesnit vymezení kompetencí jednotlivých složek podílejících se na likvidaci ohniska nákazy. Patří sem ještě další prohloubení spolupráce státního veterinárního dozoru a soukromých veterinárních lékařů. z

Pokud šlo o spolupráci s chovateli při zdolávání nákazy, lze uvést, že nedocházelo k zásadním problémům a i zde spolupráce byla dobrá. A to, ať šlo o chovatele podnikatele či tzv. drobnochovatele. V krátké době došlo k nutnému utracení více než 200 000 kusů drůbeže a prokázalo se, že všechna přijatá veterinární opatření, včetně tohoto, byla správná, neboť vedla ve velmi krátké době k likvidaci ohnisek. A došlo k zamezení dalšího rozšíření nákazy. O

S eradikací vysoce patogenní aviární influenzy v chovech drůbeže v Pardubickém kraji úzce souvisí i poskytování náhrad nákladů a ztrát chovatelům podle veterinárního zákona. Chovatele lze rozdělit na podnikatele, u kterých byla nákaza prokázána a drobnochovatele, u kterých bylo v přilehlých obcích provedeno preventivní utracení drůbeže. U podnikatelů se ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a krajskou veterinární správou podařilo neprodleně vyplatit zálohy za utracená zvířata a dále se zpracovávají žádosti např. za neškodné odstranění utracené drůbeže, čištění, dezinfekci a kontrolní laboratorní vyšetřování. U drobnochovatelů, kterých bylo 134 je nezbytné vyzdvihnout spolupráci s obcemi a zemědělskými agenturami, kde se podařilo podle předem připraveného systému soustředit seznamy usmrcené drůbeže, vyčíslit cenu zvířat a následně zpracovat žádosti o náhradu. Pokud chce ČR získat zpět část nákladů na eradikaci nákazy z fondů EU, musí vyplatit chovatelům náhrady za usmrcená zvířata do 90 dnů od utracení. Největší kus práce v této době odvádí Státní veterinární správa, která zpracovává průběžné odborné a ekonomické zprávy a následně vyhotoví celkovou žádost o příspěvek. Vše musí být ve stanovených termínech zasíláno na Evropskou komisi.

Za nejdůležitější lze považovat, že se zabránilo rozvlečení nákazy a možného přenosu nákazy na člověka. Přesvědčivá kampaň a dostatek seriózních informací měly pozitivní vliv na to, že nepoklesla ve veřejnosti důvěra ve státní veterinární dozor, naopak, a že také v důsledku toho v ČR nedošlo k poklesu spotřeby drůbežího masa a výrobků z něj.

Je třeba v této souvislosti uvést, že kromě tohoto onemocnění drůbeže, které nebylo v rámci členských zemí EU obvyklé, je třeba počítat i s dalšími riziky. Jde například o klasický mor prasat, slintavku a kulhavku či bluetongue, neboli katarální horečku ovcí, byť se tyto nákazy i díky práci soukromých veterinárních lékařů, pozornosti chovatelů a činnosti státního veterinárního dozoru naší republice vyhýbají. Aby tomu bylo tak i nadále Státní veterinární správa ČR stále zdokonaluje pohotovostní plány. A do budoucna klade důraz na dobrou spolupráci především se soukromými veterinárními lékaři, chovateli, složkami integrovaného záchranného systému, i na spolupráci s nevládními organizacemi.

MVDr. Milan Malena, PhD
ústřední ředitel Státní veterinární správy ČR