Pokud bych si mohl dovolit parafrázovat a zobecnit, tak v podstatě požadují, aby se veterinář nestaral. To, co umí veterinář, umí oni také, a pokud ne, tak týdenní kurz na naší alma mater je to dostatečně naučí. A tak mohou vyšetřovat, diagnostikovat, ošetřovat, léčit… A do třetice, už třetí, dokonce čtvrtá iniciativa v našem parlamentu se snaží chránit pejsky před nebezpečnými „množiteli“, a je třeba… čipovat, kontrolovat, povolovat, hodnotit, plnit, hlásit, oznamovat, trestat… Jako kdyby se s nastupujícím létem vytratil obecný smysl pro proporce. Lidé se zmítají v extrémech, každý oslněn velikostí toho problému, kterému se právě věnuje. Návrhy stíhají návrhy, kde jaká ptákovina se přeměňuje v nárok. Stavidla „všech dober“ jsou otevřena, a tak se na nás dobro valí stále silnějším proudem. Pomyslné nůžky pseudocitů se rozevírají. Nepochybuji o tom, že v úvodu citovaná stěžovatelka neurologicky nemocného potkana myslí opravdu vážně, abychom měli nějakou rozlučkovou místnost, kde by se mohla se svým milovaným potkanem důstojně rozloučit, a ani jí to nepřijde bizarní. Chovatelé sdružení kolem pánů Motyčky, Zelenky a spol. jsou jistě vnitřně přesvědčeni, že své požadavky mají plně oprávněné přinejmenším vlastní zkušeností zemědělských praktiků, či dokonce absolvováním zkoušky na nějaké katedře veterinárních disciplín Zemědělské univerzity a ochranářské spolky pejskařů a kočičkářů, respektive pejskařek a kočičkářek jsou vítanou pastvou pro po mediální slávě bažící politiky. Jistě, nějakou rozlučkovou místnost bychom nakonec vybudovat mohli. Ovšem z pohledu socialistického potkana je to nespravedlivé. U nás v baráku hubí čas od času potkany deratizační fi rma a světe div se, s těmito uhynulými se nikdo neloučí. Naštěstí nám potkaní pohled nikdo nevnucuje a chce-li za něco takového klientka utrácet peníze, je vítána. Zhotovíme i rakev a vypravíme pro potkánka funus jak z partesu. Za to pohled bafuňářů chovatelských spolků hospodářských zvířat už vnucovaný je. Zde totiž jednoduše analogicky neplatí: moje je zvíře, tak si mohu všechno dělat sám! Na ta hospodářská zvířata evropský daňový poplatník – např. také já a každý z nás – těmto pánům přispívá nemalou částkou. A to mimo jiné proto, abychom se nemuseli bát výsledky chovů pojídat. Konec konců i ta zvířata mají nárok, aby do nich nebodal kde co kde kdo. A také by to bylo nespravedlivé. Proč by měl mít každý pes právo, aby u něj krvavé zákroky dělal minimálně středoškolsky vzdělaný odborník – veterinární technik, když k ošetření hospodářského zvířete bude stačit maximálně týdenní kurz a zhusta na spoustu úkonů ani to ne. Netuším, zda si podobné otázky připustili kolegové ze státní správy. Spíš si myslím, že nikoliv. Proč si to myslím? Posuďte sami: (1) Chovatel hospodářských zvířat, který splňuje požadavky odborné způsobilosti podle § 59a odst. 1 písm. a) až e), je oprávněn na jím provozovaném hospodářství podle pokynů ošetřujícího veterinárního lékaře k injekční aplikaci léčiv u hospodářských zvířat, které na tomto hospodářství chová… (2) Chovatel hospodářských zvířat je oprávněn provádět na jím provozovaném hospodářství u hospodářských zvířat, které na tomto hospodářství chová, odborné veterinární úkony, ke kterým není třeba odborné způsobilosti… (3) Chovatel hospodářských zvířat je vedle odborných veterinárních úkonů podle odstavce 2 oprávněn provádět na jím provozovaném hospodářství u hospodářských zvířat, které na tomto hospodářství chová, další odborné veterinární úkony, pokud absolvoval specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na provádění odborných veterinárních úkonů, složil závěrečnou zkoušku a získal tak osvědčení o způsobilosti k provádění těchto úkonů… (4) Specializovanou odbornou průpravu podle odstavce 3 organizuje vysoká škola s veterinárním studijním programem… Nečíst to v souvislostech, koho byste asi tipovali jako autora „odborné veterinární úkony, ke kterým není třeba odborné způsobilosti“? Sice méně, přesto vnucovaný se mně jeví boj proti množírnám psů. Zde se však musím přiznat ke své nedovzdělanosti. Já vlastně nevím, co to je. Totiž, jistou představu mám, ale pořád to neumím nějak uchopit. Pořád nemůžu nějakého vzorového množiče čapnout. Takového toho zloducha, který ždíme zoufalé feny, aby chrlily bezpapírová štěňata a on je za veliké peníze prodával. Aby nedošlo k nedorozumění: Já se rozhodně ničeho takového nezastávám. Naopak, jsem velkým zastáncem kastrací nechovných fen. Jenom mám pocit, že za tím bojem je hodně pokrytectví a ovšem, konkurenční boj. Naštěstí, a je to zase létem, dobou prázdnin, včetně těch parlamentních, se vybičované aktivity jako obvykle zklidní, aktéři se rozjedou na dovolenou a budou odpočívat. A to přeji i vám, milí čtenáři.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
