Úvodník – MVDr. Václav Benedikt

A i když se počasí zrovna umoudří, rozkvetlé stromy jsou mrtvolně tiché, místo aby kolem sebe šířily bzukot pracujícího hmyzu. Opět se potvrdila platnost neměnného přírodního zákona vtěleného do nesmrtelné teze největšího českého génia Járy Cimrmana o tzv. frustrační kompozici – fáze očekávání je nevyhnutelně následována fází zklamání.

Zákon frustrační kompozice ovšem neplatí pouze pro přírodní procesy, ale i pro vztahy mezilidské, potažmo meziinstitucionální. Ti z vás, kteří komorový časopis alespoň zběžně pročtou, si jistě všimli četných zápisů a zpráv z jednání mezi zástupci Komory a VFU. Vyjádření představitelů univerzity o hvězdné kvalitě studijního programu, ujišťování o snižování počtu studentů a proklamace vstřícné spolupráce s Komorou nás naplňují rozechvělým očekáváním. To je však záhy nahrazeno vystřízlivěním a frustrací v okamžiku, kdy jsme konfrontováni s realitou v podobě stážistů – studentů šestého ročníku a s úrovní jejich znalostí, dovedností a s jejich vlastním pohledem na realitu studia. Nemohu a nechci hodnotit, do jaké míry má ten či onen student zvládnutou techniku trojité osteotomie pánve, kterou si všichni studenti mají možnost vyzkoušet. Jsem si jist, že na tomto poli bych se před jejich uměním musel hluboko sklonit, protože jediná osteotomie, kterou jsem já sám kdy během studia prováděl, bylo otevírání krania na pitevně patologické anatomie. Ve světě, kde TPO je denním chlebem každého praktického veterináře, mají dnešní absolventi obrovský náskok a jistě oprávněné očekávání skvělé profesní kariéry. Toto očekávání je ovšem opět následováno hlubokým zklamáním plynoucím z poznatku, že cestování mezi paralelními vesmíry, tolik populární v jistých literárních žánrech, není stále ještě dobře prakticky zvládnuto a naši absolventi jsou tak chyceni ve světě, který jejich nově nabytou dovednost nevyužije v takové míře, jak by si zasloužila, a namísto toho jsou po nich vyžadovány obskurní dovednosti typu „naočkuj a odčervi“ nebo „zastav průjem“, nebo nedej Bože „vysvětli to majiteli“ a „spočti, co to bude stát“.

Na konci dubna byla Komora požádána o stanovisko k prodloužení akreditace studijního programu Veterinární lékařství na FVL. O tom, jaká byla očekávání a jestli se nakonec naplnila, si nejspíš přečtete v příštím čísle časopisu, snad ale neprozradím příliš, když řeknu, že ani tentokrát jsme se frustraci nevyhnuli. Závěrem tedy nezbývá než popřát krásný začátek léta a v zájmu uchování duševního zdraví doporučit, aby vaše příští očekávání nebyla příliš vysoká a vaše zklamání příliš hluboká.