Uznání dluhu podle nového občanského zákoníku

Kristýna Cajthamlová

O dluzích které nevznikly jen 29. února

V dnešním článku se budeme věnovat tématu dluh podle nového občanského zákoníku a jeho uznání. Právní úprava vychází ve značné míře z úpravy obsažené v původním občanském zákoníku a zákoníku obchodním. Existuje několik způsobů, jakými může být dluh uznán, a to písemným prohlášením o uznání dluhu, placením úroků z dlužné částky nebo částečným splněním (úhradou) závazku.

Pro uznání dluhu i nadále zůstává v platnosti, že dluh je uznáván písemnou formou, a to co do důvodu a výše. Věřitel nemůže dlužníka k uznání dluhu nutit a dlužník má právo dluh uznat, nikoliv však povinnost jej uznat. Prohlášení o uznání dluhu je jednostranným úkonem, kterým dlužník dává najevo věřiteli, že dluh uznává a že v době písemného prohlášení dluh trval. Je důležité, aby dluh byl přesně specifi kován a nemohlo dojít k záměně. Z uznání dluhu musí být jasné, kdo je věřitel a kdo dlužník, jaký dluh je prohlášením uznáván, jeho přesná výše a důvod vzniku. Uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání došlo, a v případě, že v uznání bylo stanoveno i datum splacení dluhu, běží doba promlčení až od stanoveného data splacení.

Dalším ze způsobů uznání dluhu je uznání dluhu zaplacením úroků z něj vzniklých. V případě, že dlužník platí úroky z dlužné částky, má se za to, že tímto činem uznává i celý svůj dluh vůči věřiteli bez jakéhokoli dalšího písemného prohlášení. Ovšem i zde platí, že placení úroků musí být projevem svobodné vůle dlužníka. Podobně jako u písemného uznání dluhu, i u placení úroků začíná běžet desetiletá promlčecí lhůta až po jeho uznání, tj. dnem, kdy došlo k zaplacení úroků z dlužné částky.

Při částečném zaplacení dluhu se má za to, že dlužník tímto úkonem uznal celý dluh pouze v případě, že v době zaplacení části dluhu dlužník mohl vědět, že jeho dlužná částka je vyšší, a mohl znát její přesnou hodnotu. Pokud ale dlužník prohlásí, že uznává pouze zaplacenou část nebo je zřejmé a doložitelné, že dlužník nezná nebo nemůže znát celou dlužnou částku, je dluh uznán pouze v zaplacené výši. Promlčecí lhůta i tohoto způsobu uznání dluhu je opět stanovena na deset let.

Největším rozdílem ve způsobech uznávání dluhů je možnost uznání dluhu i promlčeného. U písemného prohlášení dlužníka je možné uznat i dluh, který je již promlčen. Pokud dlužník uznává dluh placením úroků či částečnou úhradou, může dlužník uznat dluh pouze nepromlčený. Např. zaplacením úroků z promlčeného dluhu tak nedojde k jeho platnému uznání.

Uznání dluhu zakládá vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu a v případě soudního sporu věřitel nemusí dokazovat ani vznik dluhu, ani jeho rozsah, ale naopak dlužník musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl nebo že byl splněn či zanikl. Je však samozřejmě vhodné mít pro případ, že dlužník bude schopen existenci dluhu zpochybnit, potřebné dokumenty k pohledávce k dispozici.

Z výše uvedeného tedy plyne, že dluh lze uznat třemi způsoby, a to písemným uznáním, zaplacením úroků či částečnou úhradou dluhu. U všech tří způsobů je důležité, aby si dlužník byl svého závazku v době uznání vědom. Písemným prohlášením o uznání dluhu lze uznat i dluh, který byl již promlčen, u ostatních způsobů však dluh, u kterého již proběhla promlčecí lhůta, uznat nelze.