V rukou veterinářky našel smrt?

V rukou veterinářky našel smrt?

Věc: Stížnost

Je krásné, že se všude doporučuje zvířátko do rodiny, které přináší radost. I my jsme se dle této rady zařídili a pořídili jsme si v roce 1999 štěňátko jorkšírského teriéra. Jako s každým malým tvorečkem je starost a dá práci ho vychovat. Nám se to podařilo, že každý v okolí nám záviděl našeho malého Tomíčka. Byl to pejsek malého vzrůstu, ale s velkým srdcem a můžeme říct i rozumem. Pejsek, za kterým se venku každý otáčel a všem rozdával radost. My byli nesmírně šťastní, že jsme si ho vybrali právě my. Všichni jsme k němu bezmezně přivykli natolik, že jsme si nedovedli představit život bez něj. Hrnou se slzy do očí, protože teď nám zbyla po něm jen spousta fotografií. Je to hrozná představa, že už není na světě zdravý pejsek plný energie a života, který měl ještě před sebou, protože mu bylo pouhých 5 let. Nejhorší na tom je, že pro jeho dobro jsme ho dovezli /opět podotýkám zdravého/ do veterinární ordinace pí doktorky na pouhé vyčištění zubů. To bylo naposledy, kdy jsme ho viděli živého. Je opravdu hrozně smutné, když člověk se svým zvířátkem jde hledat pomoc k odborníkovi a ten ho o ně připraví.

Tomíkův den D

K průběhu samotného osudového dne 1. 10. 2004: Byli jsme objednaní na 13.00 hod. na čištění zubů. Paní doktorka měla ve vedlejší místnosti rozdělaného pejska, ale i přesto našeho vzala. Při poslechu srdíčka řekla, zda nechceme normální narkózu, že srdce je úplně zdravé, ale my stejně požadovali narkózu šetrnou. Hlásili jsme hmotnost 1,55 kg, ale paní doktorka odpověděla, že hmotnost vědět nepotřebuje a už vůbec ne na šetrnou narkózu. Při zavedení kanyly a otočení pí doktorky Tomíček cukl pacičkou a pacičku si roztrhl. Tekla krev a pí doktorka pouze křičela “ty jsi, ale blbej debilní pes” a něco o náhubku. Při zavádění kanyly na druhý pokus do druhé pacičky se netrefila a že by mu dala normální narkózu, ale zase, že nemá protilátku. Pak mu něco píchla do zadečku a poslala nás do čekárny než usne. Mezi tím ještě zřejmě uspávala dalšího psa. Náš usnul nezvykle rychle, dali ho do ordinace a po hodině jsme si měli přijít.Vrátili se, otevřely se dveře a pí doktorka nás pozvala dál. Oznámila, že se jí ho nepodařilo z narkózy probrat a přinesla ho. Slzy nám kapaly na jeho mrtvé tělíčko, které jsme hladili a nevěřili co se stalo.

Psí životy na svědomí

Nastaly nejhorší dny našich životů-slzy, stres, úzkost, žal a smutek. Stále jen samé slzy, prášky na nervy a stavy úzkosti, které jsme v našich životech ještě nezažili. Tyto stavy trvají dodnes, i když čas uplynul. Člověk, když přivykne zvířátku, které má rád pomalu víc než člověka, protože je upřímnější a věrnější, tak je těžké pochopit, když jde hledat pomoc a najde v rukách veterináře SMRT. Je pravda, že čas všechny rány zahojí, ale na tohle potěšení člověk nemůže zapomenout až do své smrti. Ani tisíc dalších pejsků pak nenahradí život toho jednoho prvního všemi milovaného, na kterého prostě nejde zapomenout. Je hrozné, že si pí doktorka neuvědomí, že tím nejen zbytečně zmařila život malého pejska, ale narušila život i našemu druhému pejskovi, který smutní, nechce jíst a čeká až se mu vrátí kamarád a to nemluvě o těch našich třech lidských životech, kterým vzala to největší potěšení a vsadila do duše jen smutek a žal. Úplně nejsmutnější pro nás je, když se člověk později dovídá, co pí doktorka má na svědomí psích životů a v povětšině na stejnou diagnózu “neprobrání se z narkózy při čištění zubů”, ať je to pes s malou nebo velkou hmotností. Kdyby to byl ojedinělý případ, tak si člověk řekne “stane se”. V této ordinaci se to stává řekli bychom poměrně dost často, že je to opravdu na pováženou.

Překvapení: ruptura jater

Proto se nedokážeme smířit se skutečnostmi, se kterými jsme se setkali v ordinaci:

1. rozdělaná práce s více pacienty

2. i neodborník ví, že hmotnost v případě narkózy je potřebná, proto otázka druhá-nezeptání se pí doktorky na hmotnost

3. její výroky na úkor zvířátek respektive nyní našeho

4. neupozornění odborníka, že by další narkóza mohla být pro zvíře nebezpečná

5. případné odmítnutí zvířátka na zákrok i přes objednání. Bylo zřejmé, že se zákrok na prvním zvířátku /rozdělaném/ nedařil dle očekávání,

6. protože pí doktorka byla podrážděná, nervózní, vznětlivá a evidentně se tím pádem nemohla plně soustředit na další práci

7. celkový přístup a chování pí doktorky

8. následný pitevní nález se závěrem ruptura jater…” a nepochopitelné vnitřní zranění a krevní sraženiny

Závěrem Vás žádáme o přešetření a stanovisko k tomuto případu. Není přece možné, když lékař “nemá svůj den”, aby za to zaplatil pacient životem.

Nyní se sice jedná o zvířátko, ale kdyby to bylo u lidí, co by následovalo, kdybychom i na lehké zákroky umírali. Předem děkujeme za stanovisko a odpověď na níže uvedenou adresu.