Věděl jsem, že bude lepší dostat pendrekem přes hlavu než přes ledviny

Říká v rozhovoru pro Krajské noviny a Zvěrokruh Ondřej Rychlík, prezident KVL ČR

Tento rozhovor je o dvaceti letech od pádu komunismu. Důvod, proč jsme si vás vybrali jako polistopadovou osobnost, je ten, že jste ovlivňoval dění kolem listopadu 1989. Dnes nejste politik, ale úspěšný podnikatel a prezident Komory veterinárních lékařů ČR. Vraťme se o dvacet let zpět. Co jste právě v těchto chvílích v roce 1989 dělal?

Pracoval jsem na Okresní veterinární správě Praha-východ jako obvodní veterinární lékař. Z aktivity jistého inženýra Šnajdra jsem byl součást tehdejšího tzv. vědecko-výrobního sdružení, které se snažilo některým nejhrůznějším socialistickým podnikům zvednout kvalitu živočišné výroby, v uvozovkách. Žil jsem poměrně spokojeným vnitřním životem, ale společenské věci mě samozřejmě zajímaly, takže jsem byl aktivním účastníkem nejrůznějších protestů, které se proti režimu konaly. Pár dní před sedmnáctým listopadem proběhly asi dvě demonstrace. Jedna byla proti bagrování Stromovky. Už si nevzpomínám přesně, jestli začala na Karlově mostě nebo Mariánském náměstí, tehdejším náměstí primátora Vacka před pražskou radnicí, kde nás policajti seřezali. Na tuto událost se víceméně zapomnělo, protože ji přebila demonstrace 17. listopadu.

Dostal jste tehdy výprask obuškem?

Určitě jsem nějakou koupil, ale velmi zlehka. Proti tomu, co jsem dostal tehdy před pár dny, to bylo zanedbatelné.

Vypovídal jste před vyšetřovací parlamentní komisí?

Vypovídal, ale pamatuji si to velmi matně. Byl jsem odkázán na prokuraturu, kde jsem vypovídal poměrně obsáhle. Celá moje výpověď byla směrována k tomu, abych identifikoval konkrétní osoby, které nás tloukly, což bylo obtížné. V té chvíli si obličeje moc neprohlížíte a v podstatě v těch mundůrech vypadali všichni stejně. Takže jsem nijak nepřispěl k tomu, aby byl někdo konkrétní obviněn. Myslím si ale, že nebylo podstatné, jestli nás mlátil poručík X nebo Y. Podstatnější bylo, kdo tam ty kluky nahnal a kdo to celé řídil.

Poměrně brzy po těchto událostech jste se stal vysokým státním úředníkem. Jak jste k veřejné práci přišel?

Takříkajíc jako slepý k houslím. Jedním ze členů vyšetřovací komise byl tehdejší poslanec, tuším za Československou stranu socialistickou, doktor Ládr. Ten byl později jakousi aklamací pracovníků, kteří založili Občanské fórum, nominován ústředním ředitelem Státní veterinární správy. Ocitl se mezi lidmi, svázanými s bývalou garniturou, která si mezi sebou vyřizovala účty. Nutně k sobě potřeboval někoho, komu by mohl věřit, někoho, kdo nebyl s těmito lidmi provázán. Vzpomněl si na mě, věděl, že jsem veterinář, navíc že pracuji poblíž. Přesvědčoval mě, abych nastoupil jako náměstek. Necítil jsem se na to, měl jsem pocit, že můj diplom je ještě mokrý, i když vlastně už nebyl. Příliš nezabíraly argumenty potřeby nové společnosti, co však nakonec zabralo byla platová nabídka, která se měla trojnásobně zvýšit. To se odmítnout nedalo.

O jak velké peníze tehdy šlo?

Jako veterinář jsem nastupoval za 1850 Kč hrubého. Pak jsem si polepšil a ve chvíli nabídky trojnásobného platu jsem pobíral 2 200 korun.

Dnes je to úsměvná částka, kterou možná někdo pobírá z pracáku, ale tehdy plat přes 6000 už byl balík, takže jste nastoupil na Státní veterinární správu.

Nastoupil jsem do funkce tajemníka a dostal jsem za úkol víceméně dělat všechno. Především jsem byl pověřen lustrací ředitelů všech okresních veterinárních správ. Už tehdy jsem ale měl v hlavě představu, jakým směrem by se měla Státní veterinární správa ubírat. Prosazoval jsem například zrušení krajských veterinárních správ (mimochodem se vznikem krajů zase existují). Podařilo se zprivatizovat veterinární službu. Odstátnily se a zprivatizovaly některé Státní veterinární ústavy, některé ne a některé zanikly. To vše se stalo už v roce 1990, ačkoli ještě neexistoval ani zákon o malé privatizaci.

A vy jste se dál realizoval jako tajemník?

Byl jsem dál tajemníkem, respektive vedoucím sekretariátu. Nikdy jsem moc nad sebou nesnášel šéfy, ale s doktorem Ládrem se pracovalo skvěle. V té době jsem ještě povýšil, byl jsem ministrem zemědělství Kubátem jmenován ústředním ředitelem České zemědělské a potravinářské inspekce. Opět jsem vypracoval koncepci, která by vše zjednodušila a zlevnila. Ta se ovšem poněkud zadrhávala, protože ministr Kubát ztrácel v Pithartově vládě pevnou pozici. Chtěl jsem prosadit, aby se ústředí inspekce přestěhovalo do Brna, kde byl tehdy ve vedení velmi slušný člověk a velký znalec vína inženýr Šebesta (dnes ministr vlády) a já jsem si myslel, že by byl dobrým šéfem. Nakonec se to tehdy povedlo, ústředí se přestěhovalo do Brna.

Takže jste jako ústřední ředitel České zemědělské a potravinářské inspekce skončil a jak pokračoval příběh?

Příběh ještě neskončil. Doktor Ládr odešel a já jsem byl jmenován ústředním ředitelem Státní veterinární správy, takže jsem byl vlastně takovým dvojitým ústředním ředitelem. Navíc jsem byl jmenován do kolegia ministra. To fungovalo až do pádu Pithartovy vlády. Přišla nová vláda a s ní ministr Josef Lux. Byla to vyhrocená doba pomlčkových válek a hektických politických souvislostí. Ministr Lux měl za sebou suitu lidí, které hodlal etablovat do funkcí různých ministerských náměstků, což se mě netýkalo. Nicméně nikdo z těchto lidí nebyl srozuměn s mojí koncepcí. Takže mě ministr relativně rychle odvolal z funkce ústředního ředitele Státní veterinární správy, s tím, že budu nadále ředitelem potravinářské inspekce. Z hlediska mých priorit jsem to pokládal za zcela nemožné. Navíc jsem nechtěl dělat kariéru státního úředníka, což jsem ostatně vždycky dopředu hlásil. Takže jsem na funkci ředitele České zemědělské a potravinářské inspekce rezignoval. A odešel jsem do soukromého sektoru.

S vědomím, že už se do těchto funkcí nehodláte vracet?

Určitě jsem neodcházel s myšlenkou, že až bude příznivější politické klima, budu o nějakou státní úřednickou funkci usilovat.

Příběh vysokých státních úřednických funkcí skončil, dnes úspěšně podnikáte. Dvacet let po pádu komunismu jste znovu ve veřejné pozici. Byl jste zvolen prezidentem Komory veterinárních lékařů ČR. Je to pro vás výzva?

V každém případě je to velká zodpovědnost, snažím se ji brát s velkou pokorou. Do poslední chvíle jsem zvažoval, zda vůbec tuto kandidaturu přijmu. Zejména proto, že oba protikandidáti jsou lidé, kteří mně zcela konvenují. Ve svém nominačním proslovu jsem řekl, což bylo na volební vystoupení poměrně neobvyklé, že nikdo neudělá chybu, když bude volit mé protikandidáty. Ve funkci jsem velmi krátce, bilancovat budu až na konci volebního období, zda jsem byl pro komoru přívažkem, nebo ku prospěchu.

Veřejnoprávní televize připravuje ke 20. výročí pádu komunismu projekt s názvem 20 LET SVOBODY. Úžasný titulek, jak jej vnímáte vy?

Když to srovnám s tím, co jsem prožil předtím, tak nepochybně ano. Ale chápu, že když se někdo narodil před dvaceti lety, může se mu zdát, že žijeme v zemi, která je svobodná málo.

Jak hodnotíte současnou českou politickou scénu? Máte koho volit?

To je vcelku neuralgický bod. Jsem voličem pravice, můj bratr volí levici. Přesně se však dokážeme shodnout na tom, že ve stávající době je to tak těžké, že se možná dostáváme do situace, kdy se nám může poprvé stát, že si řekneme, že k těm volbám ani nepůjdeme, protože to nemá cenu.

Úplně cítím, jak těžko se vám to říká. Obávám se bohužel, že nejste s bratrem sami, kdo takto přemýšlí.

Panoptikum politiků, kteří se dneska prezentují, je tak žalostné, a to na obou stranách politického spektra, že to nebude volba typu – mám své kandidáty, budu je volit.

Bude to volba z nutnosti.

Bude to volba z nutnosti, pokud to vůbec volba bude.

Byl tady v minulosti nějaký politický subjekt, který jste akceptoval?

Nikdy jsem se s žádnou politickou stranou neztotožnil, proto jsem nikdy v žádné nebyl. Dlouhý čas jsem neměl problém volit ODS nebo ODA, která mně byla bližší svojí liberálností. Nikdy jsem nebyl příznivcem volby nezávislých osobností, protože nezávislých na čem? Třeba na pravdě?! Politické strany beru jako přirozený systém ve smyslu slavného Churchillova bonmotu o demokracii – je to nejhorší možný způsob vlády, ale neznáme žádný, který by byl lepší.

Teď by se slušelo skončit. Přesto se zeptám, máte nějakou životní metu? Z nastalého ticha slyším vaši odpověď. A vaše životní krédo?

………….Nečinit vědomě nic, čeho by člověk měl litovat a přitom dopředu vědět, že litovat bude.

POSLEDNÍ SLOVO

Ve veterinární nemocnici v Českém Brodě probíhá běžný páteční cvrkot, takže především štěkot. Sedím zabořená v černém koženém gauči a snažím se koncentrovat. Kolega fotograf se pokouší o totéž. Ovšem do chvíle, než vstoupil pan doktor oděný zcela nekonvenčně. V bleděmodré košilce či jak to nazvat, s výstřihem do véčka a s pestrobarevným potiskem srdíček a psíků. Ani na vteřinu jsem nezapochybovala, že volba osobnosti ke dvaceti letům svobody byla správná.