Veterináři sobě?

V novinách vycházejících v regionech České republiky pod názvem Deník byl dne 20. 11. 2008 zveřejněn níže uvedený příspěvek. Rozhořčené reakce veterinárních lékařů na sebe nenechaly dlouho čekat. Pro informaci těch, kteří situaci nezaznamenali, zveřejňujeme inkriminovaný článek a první reakce s tím, že oficiální reakce Komory, po poradě s právníky, budou následovat.

Ohrožují veterináři potraviny?

Před dvěma týdny nás potěšila zpráva, že lékařská komora přijala pravidla pro spolupráci lékařů s farmaceutickými firmami. Podle nich prý už nebude možné, aby se od nich lékař nechal zvát na kongresy, které mají podobu přímořské dovolené.

Dobrá zpráva. Nevyřešené zůstává, že dealeři farmaceutických firem rozdávají vzorky, které lékař či pacient zdarma odzkouší. V první fázi jsou spokojeni všichni. Dealer prodal, lékař pomohl pacientovi, a tomu se ulevilo. Přihořívá teprve v dalších fázích, kdy si pacient na lék navykne a již se bez něj neobejde a farmaceuti zdražují.

Podobná praxe funguje i ve veterinářství, což málokdo tuší. Přitom skrze potraviny se tento fenomén týká nás všech, včetně dětí. Farmaceutické firmy dávají za odbyt léků pro zvířata rabat v procentech. Například chovatel podá léky nemocnému stádu prasat (za nemoc považuje i to, že prasata pomalu rostou). Dodavatel – farmaceutická firma – nabídne procenta z ceny léku tomu, kdo obchod zprostředkoval. Kasíruje veterinář, který napsal recept a léky většinou i sám dovezl, nebo dokonce i sám chovatel. Ten je nakupuje ve velkém, až je spotřebuje, nechá si napsat další recept. Čím více léků veterinář nebo chovatel odebere, tím větší za to mají odměnu.

Veterináři bez okolků přiznávají, že je rabat z prodaných léků živí. Nemohou totiž zemědělcům naúčtovat léčebné úkony ve skutečné výši, sedláci by je stejně nezaplatili. „Nemají peníze, takže cenu své práce zvýšit nemohu. Bez rabatu na lécích bych neuživil rodinu,“ svěřuje se jeden z terénních veterinárních doktorů, žádný z nich ale nechce být jmenován. Že jde o konflikt zájmů, ví každý. Na západ od naší bývalé hranice není marže z léků pro jakékoliv lékaře vůbec obvyklá. Tím získává ta česká se svými drobnými specifiky rázem evropské rozměry.

Státní veterinární správa systém hájí tím, že potraviny laboratorně vyšetřuje, ale kontrolu provádí jen namátkově a v mizivém množství. Komora veterinárních lékařů by měla podávání léků ošetřit legislativně, ale nemá k tomu vůli. Před rokem nechala parlamentem projít novelu, která prodej veterinárních léků spíše uvolnila. Nyní veterináři vyvěsili své stanovisko k podávání léků zvířatům na zbrusu nových webových stránkách, určených pro veřejnost. Celý systém chválí jako naprosto bezpečný. K tomu doslova dodávají: V ČR se veterinární lékař postupně stal téměř monopolním dodavatelem čili prodejcem léků chovatelům hospodářských zvířat. Pravým důvodem jsou marže, které veterinární lékaři mají z prodeje léčiv. Když tedy veterináři chtějí o lécích rozhodovat, nejde o nic méně než o peníze z marží, o které veterináři nechtějí přijít. Kdo nevěří, ať se podívá sám: http://www1.vetkom.cz/content/ showPage/informace-49, kapitola Stanovisko KVL ČR… Kupodivu text nikdo nepodepsal.

Pokud to KVL ČR se svým postojem myslí vážně, bude ji brzy každý jedlík potravin živočišného původu žalovat kvůli ohrožení svého zdraví. Šance na výhru bude obrovská. Prezident Komory Karel Daniel na říjnovém kongresu vysvětlil svým veterinářům jen tolik, že „s léčivy by se v potravinovém řetězci mělo zacházet opatrně.“ To by ale znamenalo, že český systém podávání medikamentů hospodářským zvířatům, ve kterém jde hlavně o peníze z marží, je založen pouze na důvěře a profesionální cti. Koho? No přece veterinářů, zemědělců a farmaceutických firem.