Veterinární vzdělávání Pracovní schůze organizovaná agenturou TAIEX ve Slovinsku
Pro výkon jakékoliv profesní činnosti je původní směrnicí 78/1027/EEC i novelizovanou 36/2005/EC požadováno vždy minimálně pět let studia. Bohužel v chápání veterinárních vzdělávacích zařízení některých zemí dochází k významovému posunu těchto zásad a bakalářský titul je navrhován jako samostatná forma studia (specializovaný veterinární technik, apod.). Nebezpečím tohoto směru je překrývání kompetencí jednotlivých skupin při jejich nedostatečném legislativním vymezení nebo kompetenční “přesahy” při v praktických podmínkách často neproveditelném prosazování hranic těchto kompetencí. Kontrola kvality pregraduálního vzdělávání je v současné době prováděna prostřednictvím “evaluací” veterinárních fakult evaluačními týmy, které zahrnují jednotlivce nominované EAEVE i FVE. Tyto týmy zkoumají, zda jednotlivé fakulty splňují požadavky nyní novelizované směrnice o vzájemném uznávání profesních kvalifikací 36/2005/EC ve vztahu k základním, preklinickým i klinickým předmětům studijního programu. Za dobu existence ACVT/EAEVE/ FVE evaluačního schématu bylo do současné doby evaluováno 51 z 98 veterinárních fakult; 37 z nich bez vážných nedostatků, 14 s významnými deficiencemi a 47 nebylo evaluováno vůbec. Automatickou aplikací směrnice o uznávání profesních kvalifikací a volném pohybu mezi členskými státy je však prakticky nemožné přivést ke zodpovědnosti fakulty, které nedbají zásad ani výsledků evaluačního procesu. Stále diskutovanými kroky v tomto smyslu je zavedení akreditace veterinárních fakult. Spočívá ve výsledcích jejich evaluace a následném vzájemném uznávání pouze absolventů těchto fakult a v úplné informační otevřenosti, týkající se výsledků evaluací jednotlivých škol. V současné době se však nezdá, že tyto kroky budou učiněny v blízké budoucnosti, byť transparence evaluací a jejich výsledků je nenákladnou a snadno splnitelnou podmínkou věrohodnosti celého systému.
Hlavní role těchto registrovaných veterinárních lékařů (vesměs soukromých veterinárních lékařů v praxi) ve vztahu k bezpečnosti potravin spočívají v poradenské činnosti či doporučeních výrobcům (chovatelům) a doplnění informací ve vztahu k potravnímu řetězci. Nikoliv “prosazování” nebo “zajišťování” bezpečnosti potravin či “prosazování” nebo “zajišťování” epizootologických nebo jiných opatření. Ve smyslu směrnice 852/2004/EC jsou zodpovědnými osobami výlučně “food business operators” – tedy prvovýrobci a výrobci-zpracovatelé; nikoliv praktický veterinární lékař nebo “kontrolující” (zpravidla úřední) veterinární lékař kompetentní autority. MVDr. Karel Daniel |