Vetgurmet

Euro PR
Láska prý prochází žaludkem. I zhrzená

Věřím, že jste si stačili povšimnout, že na Vetgurmet je konečně přístup jednodušší než do jaderné elektrárny Temelín, a doufám, že to obnoví vaši snahu podělit se s kolegy o zkušenosti z tuzemských gastronomických zařízení. Dokladem toho, jak je to naprosto potřebné, budiž i naše dnešní, ve všech směrech nestandardní hodnocení.

Varovat před špatnou restaurací by mělo být stejnou povinností jako varovat před náledím nebo povodní. Restaurace, o které bude řeč, skutečně existuje. Hostují zde občas známé kuchařské hvězdy a pochvalně se o ní nedávno zmínil i známý gurmet, snob a bývalý politik Miroslav Macek.

Očekávali jsme proto výrazný kulinářský zážitek a zklamání bylo o to větší. Po obědech byla restaurace naprosto prázdná a pro konzumaci byl „ustlán“ pouze jeden stolek pro dva. Po ujištění, že můžeme poobědvat, jsme u tohoto stolu chtěli usednout. Byli jsme vykázáni s tím, že je připraven na večer. Nechápavě jsme uposlechli. S jídelním lístkem přišel i dotaz, co budeme pít, na což jsme v Čechách již, bohužel, připraveni.

Je samozřejmé, že výběr nápojů bez rozhodnutí o krmi je neřešitelným oříškem, nehledě na to, že mnoho hostů by spíše uvítalo, kdyby obsluha se snoubením jídla s pitím poradila. Skutečný horor začal s přinášenými jídly. Vyhýbám se hodnocení kvality surovin a zpracování, protože bych nemusel být objektivní.

Protože jsme se předem dohodli, že nebudeme nic reklamovat ani si na něco stěžovat, zaokrouhlili jsme předloženou cenu na 700 Kč desetiprocentním spropitným a smáli jsme se celou cestu k zaparkovanému autu. Celkový dojem? Pěkná restaurace, nic nechápající obsluha a, pravděpodobně vlivem omamných látek, mimotický kuchař. Ale to hlavní. Proč neuvádíme jméno té restaurace? Protože jsme se dodnes nezbavili dojmu, že jsme se stali obětí natáčení pořadu Skrytá kamera a nakonec nám někdo vrátí peníze a přidá honorář. Tím spíš, že se nás servírka po odnesení rozkorejněných talířů neopomněla zeptat, jak nám chutnalo.