Záznam z jednání představenstva dne 17. února 2010 Můj pán byl určen jako ten, kdo má zaznamenat průběh jednání nějaké schůze. Když jsem vycítil, že tenhle úkol stěží zvládne sám, vzal jsem věc do svých psích tlap. Jsem totiž jeho pes Marv a na podobné věci mám čich a odvahu. Strávil jsem celý půlden se svým pánem mezi veterináři na schůzi v jejich hlavní Komoře. Schůze začala dobře, protože dříve, než k něčemu došlo, dostal každý krmení (já jsem se podělil s pánem o jeho řízek). Na úvod se nikdo neočuchával ani nemával ocasem, jak je u nás zvykem a nechápu, proč to lidé nedělají. Sesedli se dokola stolu a ten na krátké straně začal mluvit a mluvil a mluvil, občas někoho pustil ke slovu a zase mluvil, a tak to bylo až do konce. Na konci už nebyla plná miska ani žádné pamlsky, ale zato se všichni zaradovali, vyskočili a, ač dříve zamlklí, za velkého lomozu a povídání opouštěli jednání. A to bylo celé.
Pak se řešilo, jestli přidají nějaké peníze ostatním na pojištění nebo někam jinam, skoro na sebe začali cenit zuby, ale nakonec se smířili a nedali nikomu nic. Já bych také nedal a za všechno bych koupil takové masové proužky. Ještě se dohadovali, jestli koupit nějaký dům v okolí, také jestli se mají soudit; skoro jim začaly bojovně vstávat chlupy na hřbetě, ale trvalo to tak dlouho, že jsem zaspal, takže nevím, jak to dopadlo. Vzbudil jsem se, až když se začali bavit o tom, jestli si mají opravit záchodky a tomu jsem rozuměl a vyskočil jsem, abych jim to dal na vědomí. A to byl konec, myslím, že s těmi záchodky jsme to vyhráli (páníček říkal něco o hajzlu) a šlo se domů, a tam jsem měl svou plnou misku (a dělit jsem se o ní nemusel). To je všechno a teď to víte i vy. Řekněte to vašim psům, že při tom jejich rokování se nic neděje, ani po sobě neskáčou, nečuchají si k zadku, ani není jiná zábava, jen ten řízek – ale jen půlka.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
