Čeněk Červený, Jaroslav Doubek Jeden z těch, co začínali ještě za císaře pána
Zde začal též spolupracovat s proslulou Zemskou hospodářskou akademií v Táboře. Byla to prestižní škola s výukou zemědělství, založená již v roce 1866 a v roce 1900 povýšená na vzdělávací ústav s názvem Zemská hospodářská akademie v Táboře. Byl to vzdělávací ústav stojící na úrovni mezi střední a vysokou školou. Obdobná odborná, ale německá, škola byla v Děčíně-Libverdě. V Táboře byl v roce 1904 Th . Dohnal ustanoven honorovaným docentem pro anatomii, fyziologii hospodářských zvířat a zvěrolékařství. Na táborskou Zemskou hospodářskou akademii Th . Dohnal nastoupil po velmi aktivním publicistovi zvěrolékařské literatury zvěrolékaři Juliu Beránkovi, který zde vyučoval též anatomii, fyziologii a zvěrolékařství. V roce 1912 obhájil ve Vídni doktorskou disertaci a byl zde promován na doktora veterinární medicíny. Za dva roky na to, v roce 1914, byl jmenován na návrh profesorského sboru Zemské hospodářské akademie v Táboře mimořádným profesorem tohoto učení.
Válečné období prožil jako voják na frontě. Po skončení války a vyhlášení samostatné Československé republiky byl v roce 1919 Zemskou správní komisí pro Čechy jmenován řádným profesorem pro anatomii a fyziologii hospodářských zvířat a zvěrolékařství na Zemské hospodářské akademii v Táboře. V témže roce přednášel v Praze na zvěrolékařských kurzech při Filozofi cké fakultě pro studenty zvěrolékařství z vídeňské zvěrolékařské školy, kteří tam nemohli pokračovat ve studiu, neboť všichni slovanští studenti byli odtud vyhoštěni. Měli tak možnost dokončit své studium zvěrolékařství již v době, kdy se teprve začala formovat Vysoká škola zvěrolékařská v Brně. Prof. Dohnal zde byl jmenován zkušebním komisařem pro III. státní zkoušku oboru Veterinární medicína.
Zákonem 460 ze dne 24. července 1919 byla zřízena v Brně Vysoká škola zemědělská se dvěma odbory. Byl to odbor zemědělský a odbor lesnický. Vysoká škola zemědělská v Brně se měla stát důstojnou pokračovatelkou táborské hospodářské školy. Právě táborská škola se stala mecenáškou při budování ústavů v Brně. Z tohoto důvodu z Tábora již v říjnu přesídlila řada profesorů do Brna, např. prof. PhDr. František Bubák, první rektor, prof. Ing. Josef Černý, první děkan odboru zemědělského, prof. PhDr. Karel Holý, vynikající šlechtitel, prof. Ing. dr. Rudolf Trnka, profesor agrochemie, prof. ing. dr. Václav Vilikovský, který přednášel zemědělskou technologii, JUDr. Emanuel Schindler, řádný profesor národního hospodářství a s nimi též většina studentů a také větší část zařízení. Na právě zřízenou brněnskou vysokou školu byl povolán i prof. Dohnal a zde byl jmenován v říjnu 1919 řádným profesorem anatomie, fyziologie hospodářských zvířat a zvěrolékařství. V Brně působil zhruba 15 roků a pod jeho vedením vznikl jeden z nejlépe vybavených ústavů na Vysoké škole zemědělské v Brně. Vedle řady spolupracovníků na jeho ústavu též působil jako asistent pozdější profesor MVDr. Ing. Antonín Píša. Ten na ústav nastoupil po své promoci na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně v roce 1931 a zároveň započal studovat Vysokou školu zemědělskou. Studium ukončil v roce 1934 a získal tak i titul Ing.
Mezi kolegy i mezi zemědělci byl známý jako skvělý diagnostik a výkonný porodník. Jeho vynikající a úspěšná činnost praktická pozitivně ovlivňovala jeho aktivity pedagogické a vědecko-výzkumné. V upřímné snaze působit jako pedagog nikdy nebyl žádný náznak ziskuchtivosti.
Po příchodu do Brna, když v Táboře zanechal svou bohatou praxi, se s plným nasazením věnoval práci vysokoškolského učitele a dospěl ve vrcholného odborníka, vědce a pedagoga. Za zásluhy o pokrok zemědělských věd byl jmenován řádným členem Československé akademie zemědělské. Získané poznatky předával vysokoškolským studentům srozumitelně, neboť si byl vědom, že tyto znalosti tvoří základ pro pochopení oborů praktických.
Jako vědecký pracovník byl prof. Dohnal vzhledem k svému vynikajícímu biologickému vzdělání a své praktické činnosti vůči sobě velmi kritický. Vybíral si témata obtížná a dosud neřešená, pro praxi však významná. Také náměty publikací volil metodicky náročné a řešil je velmi důkladně. Jeho první významná publikace vyšla v roce 1912 pod názvem Experimenteller Beitrag zur Lehre über die Inkarceration bei weiter Bruchpforte. Zde experimentálně vysvětlil okolnosti vzniku uskřinutí střeva při široké kýlní brance. Další publikace se týkaly popisu experimentálně provedených implantací volných kostních úlomků pomocí omenta u psů, kde poukázal na kladný vliv přítomného omenta na rychlost vytvoření vazivového svalku, urychlujícího hojení kosti.
Jak jsme zjistili v archivu prof. MVDr. Th eodora Dohnala na Mendelově univerzitě, jeho náhlá smrt vyvolala velký smutek a na vysokou školu došly stovky smutečních kondolencí nejen z brněnských, ale i mimobrněnských vysokých škol. Bylo to i od jeho žáků a spolupracovníků a také přátel z terénu.
Výuku za prof. Dohnala na Vysoké škole zemědělské v Brně suploval prof. Jan Kolda (anatomii) a prof. Tomáš Vacek (fyziologii), oba z Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, neboť asistent prof. Dohnala MVDr. Ing. Antonín Píša byl vázán povinnostmi na stáži v Ústavu fyziologie německé lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde pracoval na své habilitační práci na téma: Příspěvek ke studiu binokulárního zorného prostoru domácích zvířat, kterou zde obhájil v roce 1936. Aby získal docenturu i pro obor anatomie, záhy pod vedením prof. Koldy vypracoval a obhájil habilitační spis na téma Příspěvek k ontogenezi střeva prasete. Takto získal na Vysoké škole zemědělské v Brně „venia docendi“ pro oba obory a byl po prof. Dohnalovi ustanoven v roce 1939 přednostou ústavu. Žel přišel listopad 1939 a uzavření všech vysokých škol. Až po válce v roce 1945 se mohl vrátit v ústavu Vysoké školy zemědělské, když byl prezidentem Benešem jmenován řádným profesorem, a to se zpětnou platností od roku 1942. Po sloučení Vysoké školy veterinární s Vysokou školou zemědělskou v roce 1952 byl prof. Píša ustanoven přednostou Ústavu fyziologie i na tehdejší Veterinární fakultě Vysoké školy zemědělské, kde působil do roku 1960. Profesor MVDr. Theodor Dohnal věnoval svoji veškerou píli a vytrvalost rozvoji zemědělského školství jak středního, tak i vysokého a taktéž i aplikaci nových poznatků do praxe. Organizační schopnosti plnou měrou uplatňoval ať již jako přednosta ústavu, děkan, nebo i jako rektor. Do historie veterinární medicíny se prof. Dohnal zapsal jako vynikající odborník, který své poznatky a zkušenosti z veterinární medicíny předával nejen studentům, ale i zemědělcům. Zastává významné místo jako učitel věhlasné Zemské hospodářské akademie v Táboře a později i jako vysokoškolský profesor na Vysoké škole zemědělské v Brně. Čest jeho zanechanému odkazu! Literatura BÖHM, R.: 110 let od narození anatoma T. Dohnala. Veterinářství, 33, 1983: 33. ČERVENÝ, Č. a kolektiv: Brněnská škola veterinární morfologie. Historia medicinae veterinariae, VFU, Brno, 2005, 95 s. DOHNAL, T.: Anatomie a fysiologie domácích zvířat. I., II. a III. část. Spolek posluchačů zemědělského inženýrství na Vysoké zemědělské škole v Brně, 1920, 187 s. DOUBEK, J.; MATALOVÁ, E.; ČERVENÝ, Č.: Prof. MVDr. et RTDr. h. c. in m. Tomáš Vacek – rytíř zvěrolékařského stavu. Zvěrokruh, 16, 2009/12: 14-18. NEJEZCHLEBA, J.: Před 35 lety zemřel prof. MVDr. Th eodor Dohnal. Veterinářství, 20, 1970: 331. TAUFER, J.: Život a dílo zesnulého prof. MVDr. Th eodora Dohnala. Věstník České akad. zemědělské, 11, 1935: 747-748. VLÁČIL, B.: Za profesorem MVDr. Th eodorem Dohnalem. Věstník České akad. zemědělské, 11, 1935: 629. VYSKOT, M. a kolektiv: 40 let práce Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně 1919-1959. Státní zemědělské nakl., Praha 1960, 516 s. Redakce čas. Zvěrolékařský obzor: Slavnostní instalace rektora Dr. M. V. Th eodora Dohnala. Zvěrolékařský obzor, 22, 1929: 361-362. Redakce čas. Zvěrolékařský obzor: Zvěrolékař Dr. Th eodor Dohnal rektorem zemědělské školy v Brně. Zvěrolékařský obzor, 22, 1929: 185-186. Redakce čas. Zvěrolékařský obzor: Prof. Dr. Th eodor Dohnal šedesátník. Zvěrolékařský obzor, 26, 1933: 118.
|