Vzpomínka na profesora Jana Koldu

Portrét a podpis prof. MVDr. Jana Koldy
(obrázek – archiv autora)

Vychovali početné odborníky, v našem případě veterinární lékaře, vynikající specialisty v celé řadě rozmanitých činností ve prospěch lidské společnosti. Jejich velikost se projevovala také v tom, že se nebáli dát mladším spolupracovníkům neomezený prostor k jejich tvořivé práci v oboru a uměli je svými znalostmi a erudicí nadchnout pro věc a nenásilnou formou dle potřeby citlivě usměrňovat. Takovou osobností pro nově založenou Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně a její další působnost až do současné doby pro celou veterinární obec byl a zůstává dodnes pan profesor Kolda.

Prof. MVDr. Jan Kolda, DrSc., se narodil 26. 11. 1895 v Kamenici i Jihlavy. Studia zvěrolékařství započal na Vysoké škole zvěrolékařské ve Vídni v letech 1913 až 1915. V roce 1915 narukoval na vojnu do „služeb císaře pána“. V roce 1918 po skončení války pokračoval ve studiu, zpočátku v dočasně zorganizovaných kurzech v Praze s výukou veterinární medicíny a další rok již na nově založené Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Získal záhy stipendium pro zahraniční studium ve Francii, a tak studium zvěrolékařství ukončil na Vysoké škole zvěrolékařské v Alfortu u Paříže. Zde dne 14. 10. 1921 obdržel zvěrolékařský diplom. Tamtéž absolvoval kurz exotické veterinární medicíny (diplom ze dne 28. 12. 1921).

Další studia ve Francii byl nucen ukončit, neboť již neobdržel stipendium, a tak se vrátil domů na brněnskou zvěrolékařskou školu. Zde, jako medicus veterinarius (Med. vet.) se stal úspěšným asistentem na Ústavu farmakologie u prof. Rybáka. Zde zpracovával disertační práci a dne 2. 6. 1923 obhájil disertaci a získal doktorát veterinární medicíny (MVDr.). Po promoci rozvinul intenzivní prakticky zaměřený experimentální výzkum a vydal řadu publikací. Například sledoval vylučování léku mlékem, zabýval se vlivem žluče na patogenní mikroorganismy, vlivem žluče na vstřebávání léků a experimentoval i s tuberkulózou u psů. Byl již před habilitací z farmakologie, když jej požádala a přemluvila tehdejší vědecká rada, aby se věnoval veterinární anatomii, neboť zde nebyli vhodní zájemci, kteří by mohli tento obor a vybudování nového ústavu zajistit.

MVDr. Jan Kolda tuto nabídku nakonec přijal. Ve svých 31 letech nastoupil dne 1. 1. 1926 na Ústav veterinární anatomie k prof. Völkrovi v Údolní ulici v Brně a zvládl díky svému intelektu nový obor poměrně rychle. Nicméně měl k anatomii jisté sympatie, vždyť studoval anatomii a absolvoval zkoušku i na Lékařské fakultě v Paříži na Sorboně v roce 1921.

Praktická výuka na velké pitevně anatomického ústavu. Studenti se připravují na předávání pitev. V pozadí prof. Kolda sedící na židli kontroluje znalosti studentů na vypitvaném hrudníku koně zavěšeném na zvedacím zařízení
(foto – archiv autora)

Vzpomínka účastníků pietního aktu u hrobu prof. Koldy na hřbitově v Doubravníku
(foto – MVDr. Pavel Brauner)

Přiblížil se rok 1939 a započala okupace Československa nacistickým Německem. Vysoké školy byly u nás uzavřeny. Pan profesor byl nuceně penzionován, a tak musel opustit svůj Ústav anatomie v Brně a přestěhoval se s maminkou Cecílií Koldovou z bytu v areálu anatomického ústavu v Brně do své vily v Doubravníku. To byla první osudová rána, která přerušila jeho tvůrčí dílo. Nicméně v Doubravníku nepřestal připravovat další plány, další učebnice a přitom obhospodařoval zahradu a obdivoval jak rostou a plodí jabloně, jak se v nádherném prostředí skví plno květin. Splynul zde s prostředím a měl přátelské styky s místními občany, zvláště s panem řídícím učitelem Leopoldem Mazáčem, vyznavačem Jana Amose Komenského, písmákem a budovatelem archivních sbírek obce Doubravník. Sám pan řídící vlastnil knihu Jana Amose Komenského Labyrint srdce a přechovával ji v kovové schránce na tajném místě. Byl to nejbližší přítel pana profesora Koldy, živý archiv a náš spolupracovník při shromažďování exponátů pro Koldův památník.

I přiblížil se konec války a osvobození z nacistické okupace, rok 1945. Po válce bylo hlavním cílem co nejdříve obnovit zničený a vyrabovaný Ústav veterinární anatomie, tak jak to bylo v celém areálu Vysoké školy zvěrolékařské. Bylo třeba záhy zahájit výuku, neboť byl přijímán velký počet studentů, který měl nahradit výpadek pěti válečných let. Kolda se spolupracovníky zprovoznili posluchárnu, pitevny a intenzivně se pustili do obnovy anatomického muzea. Sepisovali učební texty alespoň ve formě skript a intenzivně zajišťovali výuku veterinární anatomie a po odchodu prof. Vrtiše na Lékařskou fakultu do Hradce Králové v r. 1947 též výuku veterinární histologie a embryologie. Netrvalo dlouho a ohlásila se další rána. Byl to komunistický převrat v r. 1948, který profesora ohrozil výrazně co do jeho tvůrčí práce. Aby zachránil svoji působnost na zvěrolékařské škole v Brně, musel vstoupit na Gottwaldovu výzvu do KSČ. Takto se svěřil dvěma svým asistentům, Vinšovi a Frankovi; řekl jim: „Opustit podruhé ústav, to bych nepřežil“. A tak žil v nejistotě a strachu nejen o svoji existenci, ale i o existenci jeho blízkých, mladých spolupracovníků, snad budoucích nástupců. Záhy v pilné práci, v ovzduší politické arogance kolem sebe ho postihla další rána. U prof. Koldy se objevila otevřená forma TBC. Byla to pravděpodobně exacerbace skryté formy infekce TBC, která mohla mít původ již z doby, kdy Kolda v mládí experimentoval s TBC u psů. Od té doby již často pobýval v léčebnách a nemocnicích a od roku 1954 byl trvale upoután na lůžko celé čtyři roky až do svého skonu. I když takto nemocen, byl neustále v kontaktu se svými spolupracovníky a naposledy pracoval na rukopisu učebnice Anatomie domácích ptáků, která vyšla v roce 1958 těsně před jeho tragickou smrtí. Jméno profesora Koldy znamená mnoho a to nejen pro naši veterinární veřejnost, ale zvláště pro starší generaci, kteří ho zažili jako učitele a pod jeho vedením vědecky pracovali, nebo i pro ty mladší, když čerpali z jeho učebnic a studovali anatomii a studují dodnes z jeho sbírek v anatomickém muzeu. Profesor Kolda je pro nás symbolem preciznosti, vytrvalosti a obětavosti. Protože byl důsledný, pracovitý a vysoce vzdělaný odborník, nebál se svých spolupracovníků a rád jim pomáhal a radil. Nežárlil na jejich úspěchy a dokázal je ocenit a povzbudit. Takový byl náš učitel, zakladatel Brněnské školy československé veterinární morfologie.

Věnoval se celou váhou své osobnosti tomuto oboru, rozvinul jej na široké bázi. Vychoval řadu úspěšných pokračovatelů doma, to je osm profesorů veterinární morfologie, a za hranicemi to byli pro Slovensko prof. Peter Popesko, pro Chorvatsko prof. Tomislav Ciliga a pro Polsko prof. Marian Chomjak. Vychoval celou řadu veterinárních lékařů, kteří se uplatnili úspěšně ve veterinární praxi.

Uctění památky a díkůvzdání za vykonanou práci významnému profesorovi Vysoké školy zvěrolékařské v Brně Janu Koldovi u příležitosti 50. výročí jeho úmrtí se uskutečnilo dne 26. listopadu 2008. Bylo to v Doubravníku u Tišnova, shodou okolností právě v den 113. výročí od jeho narození. Na podnět několika žijících jeho žáků byl do Doubravníku vypraven mikrobus s pamětníky, kteří uctili jeho památku na místě posledního odpočinku prof. Koldy a jeho matky Cecílie Koldové na místním hřbitově. Za účasti starosty Doubravníku jsme vzdali přímo u hrobu minutami ticha a několika slovy vzpomínek jeho žáků hold svému učiteli.

Účastníci návštěvy Doubravníku k uctění památky svého učitele před secesní Koldovou vilou, kde je umístěn památník profesora Koldy. Vlevo mezi okny je pamětní deska, která informuje, že v tomto domě žil v letech 1938 – 1958 a zde 29. listopadu 1958 zemřel prof. Jan Kolda
(foto – MVDr. Pavel Brauner)

Interiér památníku prof. Koldy – jeho pracovní stůl. Na stěně jsou jeho portréty z mládí, posmrtná maska a plakety (na plaketách je jeho portrét a anatomický řez mozkem. Na stole leží Koldova monografie: Srovnávací anatomie domácích zvířat se zřetelem k anatomii člověka (1936), za ní menší kniha s barevnou obálkou, Srovnávací anatomie zvířat domácích – Nauka o kloubech a Nauka o svalech (1950)
(foto – archiv autora)

A

B