MVDr. Ondřej Koždoň, CSc. Po promoci v roce 1959 jsem nastoupil na základě umístěnkového řízení do pohraniční oblasti Karlovarska. Po skončení půlroční základní vojenské služby jsem zůstal až do odchodu do důchodu ve službách ministerstva obrany. Po celou tuto dobu 35 let jsem pracoval na území vojenského výcvikového prostoru Hradiště, známého spíše pod názvem Doupov, jako náčelník vojenského veterinárního střediska. Na tomto teritoriu jsem po veterinární stránce zabezpečoval Vojenské lesy a statky, které využívaly okrajové části vojenského prostoru k hospodářské činnosti. Tento podnik se zabýval chovem skotu, ovcí a také koní, kteří byli používáni v lesích pro přibližování dřeva.
Další důležitou činnost í byla pravidelná i namátková kontrola v oblasti hygieny potravin u cvičících jednotek. Tuto práci jsem zajišťoval s mladými veterinárními lékaři, absolventy vojenské katedry Vysoké školy veterinární v Brně a Košicích (AVKVŠ), kteří mi byli přidělováni ministerstvem obrany na dobu jednoho roku. Byla s nimi velmi zajímavá práce a všem těmto mladým veterinárním lékařům jsem se snažil co nejlépe předávat veškeré své zkušenosti tak, aby byli dobře připraveni na svoji budoucí odbornou praxi a aby měli rovněž hezké vzpomínky na období prožité ve vojenském veterinárním středisku a v těchto podmínkách. Mezi nejznámější veterinární lékaře, kteří u mne byli na praxi, patřili mimo jiné Dr. Karel Daniel, Dr. Bohumil Kubát, Dr. Přemysl Rabas, Dr. Julius Klejdus, prof. Dr. Ivo Pavlík a další. Velmi poctivě a zodpovědně jsme se snažili v té době spolupodílet na veškeré problematice v oblasti veterinární péče v chovu skotu i ostatních hospodářských zvířat a v neposlední řadě i na tzv. rozvoji socialistického zemědělství, ze kterého po roce 2000 vlastně téměř nic nezbylo. Pracoval jsem ve svém oboru a profesi velice rád a za odměnu mi byl umožněn výkon práva myslivosti po celém území vojenského výcvikového prostoru. Celou tuto oblast i přesto, že pocházím z Beskyd, jsem si doslova zamiloval. Do důchodu jsem odešel po dovršení 60. roku svého života a pak jsem ještě pracoval dva roky jako vedoucí veterinárně- -hygienického střediska v masokombinátu v Hroznětíně. Po skončení aktivní veterinární služby provozují i nadále výkon práva myslivosti. Nyní je však mým hlavním koníčkem chov drobného exotického zvířectva. Má to jistou souvislost s mým původem, protože pocházím ze zemědělské rodiny. Zabývám se především chovem cizokrajných hus a kachen, dále chovám holuby, papoušky, kanáry a ostatní drobnější exoty.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
