Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

XV Sněm – Malá schůze ve velkém sále

Malá schůze ve velkém sále

XV. sněm KVL ČR proběhl ve velmi komorním provedení

XV. sněm Komory veterinárních lékařů ČR začal o den později, tedy v sobotu 14. 10. 2006 v nám již známém Kongresovém centru. Na žádném sněmu jsem zatím ještě nikdy neseděla, a tak jsem byla zvědavá na průběh a hlavně na účast. Tou jsem byla velmi zklamaná. Od té doby, co jsem se stala jedním z členů představenstva, kolegové a převážně vrstevníci se na mne obracejí s dotazy a žádostmi o pomoc. Myslela jsem, že se alespoň někteří z nich pokusí zúčastnit našeho sněmu, ale ohóó! Nikoliv.

Do telefonu a do mailu měli každý spoustu připomínek ke Komoře i k činnosti vedení, ale nikdo nepřijede vyslovit nic nahlas. Bohužel, žádná aktivita se nekoná. Vím, že je třeba dost věcí změnit nebo urychlit, rozhýbat, ale vězte!!! Stylem “mrtvý brouk” se nám to určitě nepovede! Pokud se aktivně nezapojíte, můžete jen láteřit a brečet nad rozlitým mlékem.

Dojmy v krátkém sestřihu

Krátký průřez sněmem jsem již nastínila v úvodníku, nyní přináším své dojmy.

Hned u vchodu do Kongresového centra mnoho veterinářů zmátla slečna hosteska, které se podařilo přesvědčit účastníky, že sněm je odložen až na druhou hodinu odpolední.

A to je možná ta pravá příčina hanebně nízké účasti členské základny. Ten, kdo se nenechal odradit, získal v prvním patře cedulku a mohl se volně pohybovat v prostorách celé budovy. Další registrací jsme prošli ještě ve čtvrtém patře v předsálí sněmu. Tam jste dostali hlasovací lístky, odlišené barvou podle počtu zastupujících hlasů a igelitku s reklamními předměty od KVL ČR.

Byla jsem vybrána jako jedna z osob uvádějící čestné hosty, proto jsem si večer před sněmem snažila oprášit zbytky angličtiny. Druhý den jsem ale nemohla skoro mluvit, a tak jsem se snažila alespoň vypadat příjemně. Mým handicapem kromě hlasu byl fakt, že kromě pánů profesorů z VFU jsem nikoho neznala, takže se hostů ujali jiní dobrovolníci a na mou angličtinu se nedostalo.

Sněmem nás střídavě provázeli moderátoři Dr. Borkovec a Dr. Matušina. Kromě úkolu projednat všechny body a nedopustit rozkol v jednacím řádu, měli úkol finanční. Nepřesáhnout ani o minutu 17. hodinu, jinak nás to bude stát dalších 60 000 Kč. To se podařilo přesně do puntíku.

Co jsme si přáli

Jak se sněm vinul bod po bodu si můžete představit dle otištěného usnesení sněmu. Mne potěšilo to, že absolutní většina přítomných hlasovala pro to, aby vydávání časopisu Zvěrokruh nadále pokračovalo.

Prakticky všichni v hale přítomní veterináři si přejí časopis ve formě měsíčníku, vydávaného souběžně v elektronické i v tištěné podobě. To proto, že mnohé věci už za měsíc nejsou dost aktuální, zpoždění, které by vznikalo při čtení čtvrtletníku, by bylo neúnosné. Ke změně ale dojde ve způsobu vydávání. Pokusíme se vybrat firmu, která bude vydávat časopis profesionálně. Komora do vydávání nebude vkládat žádné peníze, vydavatel náklady uhradí reklamou. Ušetřené peníze vložíme do fondu rezerv, který je určen pro úhradu nenadálých vydání, nebo vzdělávacích akcí. Elektronická podoba časopisu je dobrý a moderní nápad, ale v plném rozsahu bude fungovat nejspíš až v horizontu několika let.

Končili jsme přesně

Předsedové jednotlivých komisí se shodli na faktu, že jedině dobrou a aktivní spoluprací, a to nejen mezi komisemi, ale převážně mezi Komorou a členskou základnou, se můžeme dobrat k užitečným rozhodnutím.

Sněm byl ukončen úderem sedmnácté hodiny a musím uznat, že jsem byla moc ráda. Těšila jsem se na dobrou večeři, protože objednaná firma zajišťující o přestávce občerstvení, se moc nepředvedla. Jeden koláček a kobliha, překapaná káva a příděl jednoho nápoje ve sklence 2 dcl, mne opravdu neuspokojilo. Když jsem se vrátila s prázdnou skleničkou pro nášup, nebylo po ničem ani památky.

Cestou domů jsem se raději zastavila v pizzerii, abych nejela domů s prázdným žaludkem.

Asi to nebyl dobrý nápad pořádat sněm v Praze, kde se žije draze. Mohla jsem si jen nechat vyprávět, jak minulé sněmy v menších městech byly v tomto ohledu lepší. Alespoň jsme získali další zkušenost, z ní můžeme vycházet při rozhodování o místě příštího setkání.

Na závěr chci poděkovat sekretariátu Komory za perfektní a neúnavnou organizaci.

MVDr. Jana Součková