XV Sněm – Zpráva o činnosti revizní komise KVL ČR

Zpráva o činnosti revizní komise KVL ČR

Revizní komise se zabývala ve svém volebním období od posledního sněmu v roce 2005 kontrolou plnění usnesení sněmu a kontrolou činnosti představenstva, sekretariátu a hospodaření Komory a řešením stížnosti na členy Komory.

Za jeden z nejzávažnějších problémů RK považuje stálý postupný vzestup množství stížností, což má za následek i vzestup nákladů na vypracování expertních posudků. Frekvence stížností na neodborné a neetické jednaní veterinárních lékařů (76 stížností) byla podle našeho soudu vysoká a vyžadovala aktivní přístup všech členů komise při jejich řešení. Revizní komise se scházela jedenkrát za měsíc s výjimkou prázdnin, kdy interval byl prodloužen na 2 měsíce. Při rozboru příčin stížností nespokojených klientů se ukázalo, že nejvíce stížností přichází v důsledku necitlivého (arogantního) a neetického jednání veterinárního lékaře vůči klientovi a veterinárních lékařů mezi sebou. Přesto, že v profesním řádu jsou v paragrafu 3 – “Směrnice pro profesní a etické chování” uvedené obecné zásady, ty evidentně neumožňují ve svém důsledku plně postihnout stupeň závažnosti neetického a neprofesionálního jednání. Tím je ztíženo objektivní rozhodování revizní komise a to má v mnoha případech za následek revokaci případů stěžovatelem. Totéž platí i o druhé kategorii stížností, a to nespokojenosti s ošetřením a léčbou nemocného zvířete, případně s nepřiměřenou cenou za provedené zákroky. Veterinární lékař, na něhož je podávána stížnost, nebyl v mnoha případech schopen předložit odpovídající dokumentaci řešeného případu a tím i doložit, že postupoval lege artis. Stále postrádáme zavedení “Kodexu správné veterinární praxe,” který by měl být standardem, specifikujícím veterinární profesní chování, stejně jako požadavky týkající se kvality systému řízení veterinární praxe, včetně standardních postupů léčby. Tento problém byl již zmíněn v revizní zprávě z roku 2003, bohužel s minimální odezvou. Od té doby byl zaznamenán téměř stoprocentní nárůst množství stížností. RK se domnívá, že by celá tato problematika měla být vážně diskutována a výsledek diskuse by se měl promítnout do úpravy či rozšíření profesního řádu.

Z věkové analýzy postižených veterinárních lékařů (viz tabulka a graf) vyplynulo, že nejvíce “postižená” kategorie se nachází ve věku 30 – 40 let a 40 – 50 let. Příčinou stížností je ve většině případů necitlivé jednání s klientem a nedostatečná informovanost klienta o postupu léčby, včetně prognózy a rizik.

Časté je i přecenění svých odborných schopností a možností pracoviště a v neposlední řadě neúměrné ocenění svého výkonu vůči konečnému výsledku. Bohužel nemalou mírou se na nárůstu počtu stížností podílí i vyprovokování stížnosti jiným kolegou, který necitlivě komentoval práci předchozího veterinárního lékaře, což je v rozporu s profesním řádem.

Při dílčích kontrolách plnění usnesení sněmu a kontrolách činnosti představenstva, sekretariátu a hospodaření Komory nebyly zjištěny žádné závažné nedostatky. Byl zaznamenán výrazný pozitivní posun ve vedení účetnictví a v jeho průkaznosti. Rovněž i dokladovost jednotlivých nákupů a hospodaření s hmotným majetkem byla na dobré úrovni, přesto se občas objevují spíše formální nedostatky, jako např. chybějící zprávy k některým cestovním příkazům a jejich pozdní dodání k proplacení ze strany podávajících. Nebývá dostatečně specifikováno a dokladováno, za co a proč byla proplacena konkrétní úhrada (pokladní doklad).

Důslednou kontrolou se podařilo RK snížit počet (tzv. zaměstnanců), převážně mladých začínajících veterinární kolegů, kteří nejsou členy Komory, a přesto vykonávají veterinární činnost v některých veterinárních zařízeních, za jejichž provoz zodpovídá majitel – vlastník osvědčení. Profesní řád toto nepřipouští a podle názoru RK je za toto jednání plně zodpovědný zaměstnavatel.

Doporučujeme vytvořit:

1) “Etický kodex” nebo “Závazek chování veterinárního lékaře”, který by zahrnoval normy správného chovaní, který by každý člen Komory potvrdil ověřeným podpisem. Komora by měla iniciovat vzdělání veterinárních lékařů v oblasti komunikace s klientem v různých situacích a veterinárních lékařů mezi sebou, např. prostřednictvím seriálu ve Zvěrokruhu nebo v rámci pravidelných přednášek pořádaných Komorou. Doporučujeme zvážit zařazení této problematiky i do pregraduální výuky studentů VFU, např. v rámci disciplíny soudního a veřejného veterinářství.

2) “Kodex správné veterinární praxe”, který by každý člen Komory potvrdil ověřeným podpisem.

MVDr. Vladimír Tlučhoř, CSc.