|
Z dávné historie veterinární medicíny v Čechách
Již před 400 lety – na den svatého Filipa a Jakuba (1. května) 1608 – ve Starém Městě pražském byla vydána kniha od Jana z Krušce s titulem Koňská lékařství. Tato kniha byla autorem doporučena „ pro léčbu nemocí, vad, zlozvyků a jiných koňských nedostatků.“ Je určena rejtařům, hospodářům, kovářům, jezdcům, všem, kteří koně léčí, chovají nebo prodávají.
|
Kopie titulního listu knihy Jana z Krušce: Koňská lékařství
Překlad ze staročeštiny: Knížka je užitečná proti všelijakým nemocem a vadám, vášním a jiným koňským nedostatkům. Všem rejtarům, hospodářům, kovářům, kteří koně hojí, prodávají je, kobyly a hříbata chovají velmi užitečná.
Je zde i nemálo o tumlování a krocení mladých svévolných koňů zmíněno, také jsou zde zakreslena neznámá uzdidla na tvrdoústé koně ke zrkocení koní nezbedných.
Podle kteréžto knihy vysoce vznešený… urozený pán, pan Jan Šembera Černohorský z Boskovic, na Černé Hoře a v Bučovicích, koňům svým z mnoha nemocí, vad a vášní pomohl.
Nyní nově na svět vůbec všem k prospěchu vydaná, Léta páně 1608.
|
|
Nám se podařilo tuto vzácnou historickou památku získat v elektronické podobě pro naši Univerzitní knihovnu VFU v Brně. Máme tedy možnost nahlédnout do této vzácné publikace, která je psaná ve staročeštině. Kniha má 199 stran a je vybavena barevně zdobeným titulním listem a poměrně rozsáhlou autorovou předmluvou. Je také vybavena obrázky, které doplňují textovou část.
V tištěné podobě se dochovala jen ve čtyřech exemplářích a je uložena v Knihovně Národního muzea v Praze, v Knihovně Strahovského kláštera a v muzeu v Poděbradech.
Jan z Krušce byl ve službách Jana Šembery, velmože z Boskovic se sídlem v Bučovicích a Černé Hoře poblíž Brna. Na tomto panství Jan z Krušce působil jako zvěroléčitel a znalec koní. Byl to zkušený chovatel, věděl, jak s koňmi zacházet a dokázal také usměrnit jejich chování v zápřahu i pod sedlem. Za tímto účelem vyvinul také speciální uzdidla pro „tvrdohubé“ koně. Také se dobře vyznal v léčení. Znal účinky léčiv, v léčitelství uplatňoval metody lékaře Paracelsa (1493 až 1541) a v bylinkářství se řídil metodami lékaře a známého autora herbáře Petra Ondřeje Mathioliho (1500 – 1579).
|
 
Registr názvů nemocí a vad koně pro snadnější vyhledávání a závěr knihy.
(Celkem 190 titulů chorob a vad, kniha byla vytištěna ve Starém Městě pražském, Léta Páně M.DC. VIII.
|
Kniha pojednává i o bylinách používaných při léčení koní a o ingrediencích používaných při přípravě léků. Píše i o tom, jak vybaviti povoz koňského léčitele (veterinární ambulanci) do válečné vřavy. Pro lepší orientaci léčitele je v knize obsažen velmi podrobný seznam nemocí a nectností koní. („Rejstřík všech tituluv nemocí a nedostatkuv koňských pro snadnější jich vyhledávání…“). Autor uvádí i příznaky chorob a návody, jak připravovat masti a léčiva na různá onemocnění.
O působení Jana z Krušce v brněnském regionu nám studentům přednášel již před půlstoletím (1956) pan profesor MVDr. Richard Harnach DrSc., bakteriolog a epizootolog na Vysoké škole veterinární v Brně, kde působil v letech 1923 až 1960. Zabýval se též historií veterinární medicíny. V letošním roce jsme si připomněli jeho 100. výročí narození a při té příležitosti jsme vzpomněli také na Jana z Krušce a jeho knihu jsme laskavostí Národního muzea v Praze získali pro univerzitní knihovnu Veterinární a farmaceutické univerzity.
Dílo Jana z Krušce je na tehdejší dobu obdivuhodná publikace. Svědčí o velmi dobré odborné úrovni autora v oboru a také o dokonalém tiskařském umění té doby v Čechách.
Prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc.,VFU Brno,
PhDr. Jana Slámová, Univerzitní knihovna VFU Brno
|
|
Uzdidla (mundštuky) pro nezvladatelné a neposlušné koně doporučené autorem knihy
A) Mundštuky koňům rejtharským velmi potřebné, nyní v nově vyrejsované i také zkušené. Jiných mundštuků v jiných knihách dosti najdeš.
Překlad ze staročeštiny: Uzdidla koňům rejtarským jsou velmi potřebná, nyní nově zakreslená a také vyzkoušená. Jiných uzdidel v jiných knihách dosti najdeš.
B) Tento mundštuk má býti na volného koně, aby mu úst a dásní nepokazil. Který chce býti jazykem válen a pěny který má, ta šibenička v těch válcích má se obraceti.
Překlad ze staročeštiny: Toto uzdidlo má býti na klidného koně, aby mu úst a dásní nepokazilo. Na toho, který si chce s jazykem hrát a který má pěny u úst. Ta šibenička v těch válcích má se obraceti.
C) Tento mundštuk jest dobrý na koně neposedného, který hlavou trhá, dobrý jest na tvrdovského a měkovského, však který by kůň jazykem válen býti chtěl, tomu se nehodí. Ty čtyry válce mají se točiti.
Překlad ze staročeštiny: Toto uzdidlo je dobré na koně neklidného, který cuká hlavou. Je dobré na koně tvrdohubého a měkkohubého. Avšak pokud si chce kůň s jazykem hrát, tomu se nehodí. Ty čtyři válce se mají točit.
D) Aby hlavou netrhal a jazykem neplazil, má býti celý mundštuk, aby se neppřehýbal, ty válce i to kolo v prostředku má se točiti.
Překlad ze staročeštiny: Aby kůň hlavou necukal a neplazil jazyk, nemá se uzdidlo přehýbat a ty válce i to kolo se mají v prostředku točiti.
|
|
