|
Více než sedm desetiletí uplynulo od tragického dne 15. března roku 1939, kdy byla Československá republika, okleštěná o značnou část území, obsazena německými fašistickými vojsky. Na území Čech a Moravy vznikl protektorát Čechy a Morava, kde fašisté prosazovali hrůznými metodami beztrestně svoji vůli po zničení českého národa. Za oběť jejich krutosti padl nespočet našich nejlepších lidí. Rozmanité formy odporu vyjadřovaly různé skupiny obyvatelstva i jednotlivci. Pozadu nezůstali ani studenti. Na jejich demonstrace bylo reagováno střelbou s tragickými konci. Dovolíme si připomenout události kolem pohřbu fašisty zastřeleného studenta medicíny Jana Opletala. MUC Jan Opletal byl místopředsedou studentské samosprávy v Hlávkově koleji. Při demonstracích 28. října 1939 byl těžce postřelen a 11. listopadu svému zranění podlehl. Jeho pohřeb se konal 15. listopadu za velké účasti studentů, veřejnosti a samozřejmě i četnictva a gestapa. Po uložení rakve do pohřebního vozu začali účastníci zpívat českou a zakázanou slovenskou hymnu. Tento moment vyvolal těžké srážky mezi SS dozorci, policií a účastníky demonstrací. V noci z 16. na 17. listopad započala v Praze akce Sonderaktion Prag vom 17. November (Nedbálek a Hejl, 1985). Gestapo vniklo ve večerních hodinách do kanceláře Svazu studentstva, kde se chystala schůze jeho výboru. Dvanáct přítomných bylo zatčeno a odvezeno do Petschkova paláce, kde se jejich výslechu zúčastnil K. H. Frank. Poté byli zatčení odvezeni do věznice v Ruzyni a devět jich bylo bez soudu zastřeleno. Zbývající tři byli transportování do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg u Berlína. Popraveni byli tito studentští funkcionáři: JUC Josef Adamec, MUC Jan Černý, Ing. Marek Frauwirth, JUDr. Jaroslav Klíma, JUC Bedřich Koula, PhDr. Josef Matoušek, JUDr. František Skorkovský, IngC Václav Šafránek a PhC Jan Weinert. Fašistická zlovůle měla na tisíc podob. Tak například ihned následovalo uzavření vysokých škol v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
|
Zde bojovali a umírali protifašističtí bojovníci za svobodu člověka 1939–1945
|
|
Jak uvádějí v publikaci 50 let Vysokého veterinárního učení v Brně Novotný, Böhm a kol. (1968), i na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně byl dne 17. listopadu 1939 v ranních hodinách na hlavní bráně vyvěšen nápadný plakát. Byla to vyhláška říšského protektora s německo-českým textem. Česká verze zněla takto: „Ačkoliv bylo opětovně vážně varováno, pokouší se od nějaké doby skupina českých intelektuálů ve spolupráci s emigrantskými kruhy v cizině, menšími nebo většími akcemi odporu rušiti klid a pořádek v Protektoratu Böhmen und Mähren. Přitom bylo zjištěno, že původci těchto aktů odporu jsou zvláště také na českých vysokých školách. Ježto tyto živly se ve dnech 28. října a 15. listopadu daly strhnouti k násilným činům proti jednotlivým Němcům, byly české vysoké školy na dobu tří roků uzavřeny, devět pachatelů bylo zastřeleno a větší počet účastníků vzat do vazby. V Praze dne 17. listopadu 1939 Der Reichsprotektor in Böhmen und Mähren Freiherr von Neurath.“
Vchody do vysokých škol obsadila německá branná moc (Wehrmacht), byla zastavena veškerá výuka. V následujících dnech došlo k zatýkání podezřelých osob, studentů a profesorů. Brněnští vysokoškolští studenti byli pozatýkáni na Kounicových a Sušilových kolejích a deportováni. Podle publikovaných, ale ne zcela přesných seznamů z Kounicových kolejí to bylo 173 a ze Sušilových kolejí 50 studentů. Při dodatečném zatýkání v listopadu a prosinci bylo určeno k transportu 63 studentů. Ve skupině z Kounicových kolejí to byli z Vysoké školy zvěrolékařské v Brně studenti Alexandr Czegka z Netčic, Bohumil Hájek, Vladimír Janovský z Kaštic, Zdeněk Jaroš z Přerova, Jan Lázeňský z Prostějova, Josef Prášek z Velké nad Veličkou, Jiří Wolf z Písku a Otakar Zeman z Mostu.
|
Ze Sušilových kolejí ze studentů zvěrolékařství byli transportováni František Hajný z Vodňan, Karel Houdek z Mníšku pod Brdy, František Kania z Oplocan u Tovačova a Miroslav Man z Chýnova u Tábora. Při dodatečném zátahu byl zatčen student zvěrolékařsví Josef Hovorka z Brna-Židenic. Ostatní vyslýchaní studenti byli do 24 hodin z kolejí vyhnáni.
|
MVDr. Karel Houdek vzpomínal (Nedbálek, Hejl, 1985): „… ani okno se nesmělo otevřít, kolej byla obklíčena SS a každý v pokoji musel čekat, až se dostaví dva gestapáci. Tito prohlédli zásuvky, skříně a vše rozházeli. Hledali prý zbraně. Nikdo nesměl opustit kolej, nikoho do koleje nepustili… K večeru nás zavolali do knihovny v suterénu a tam jeden komisař přečetl 50 jmen a ptal se, zdali někdo z jmenovaných není Slovák, vlajkař nebo z jiné organizace fašismu nakloněné. Když se nikdo nehlásil, řekl, aby si jmenovaní vzali věci na dva dny a shromáždili se v hale kolejí, kde jsme pak po přečtení těch 50 jmen nasedli do nákladních aut…“
Podobně jako na všech vysokých školách, tak i na Vysoké škole zvěrolékařské profesoři dostali dovolenou s čekatelným. Asistenti většinou odešli do praktického působení. Činnost ústavů se zastavila. Výjimkou byly kliniky, které měly sloužit vojenským i civilním účelům. Citelně to zasáhlo všechny studenty, zvláště studenty nejvyššího ročníku, kterým zbývalo složit pouze několik zkoušek. Byl rozpuštěn i Spolek veterinárních mediků. V areálu Vysoké školy zvěrolékařské byla umístěna pracovní služba (Arbeitsdienst). Všechny ústavy a rektorát, které sídlily v budově č. 32 (jak známo, původně zemská vychovatelna postavená v roce 1888, nyní Ústavy parazitologie, dále biologie a chorob volně žijících zvířat a veřejného veterinářství a toxikologie), musely být vystěhovány. Vybavení těchto ústavů bylo uskladněno v prostorách nově vystavěné budovy Anatomického ústavu. Zde také pracoval prof. MVDr. Antonín Klobouk na výzkumu slintavky a kulhavky. Z klinik fungovala chirurgie řízená prof. MVDr. Karlem Pardubským a porodnická klinika, jejíž zaměstnanci se zabývali sterilitou koní. Chemický ústav byl přeměněn na laboratoř pro vyšetřování krmiv a Ústav patologie se stal institucí pro diagnoatiku a pro vyšetřování nezávadnosti potravin.
|
|
Vyznamenání udělené MVDr. Františku Šimánkovi in memoriam: Československý válečný kříž 1939. Podepsán generálem Ludvíkem Svobodou v zastoupení prezidenta Dr. Edvarda Beneše
Foto: Doc MVDr. Vl. Dubanský
|
Oběťmi fašistické okupace se stali i učitelé Vysoké školy zvěrolékařské – vynikající odborníci a vlastenci. Profesor PhDr. MUDr. MVDr. h. c. in memoriam Jan Bečka byl prvotřídní vysokoškolský učitel a vědec. Nejcennější jeho vědecké práce se týkají inzulínu a hořčíku.
|
Hlavní vchod do studentských Kounicových kolejí
Foto: archiv VFU
|
|
Byl „duchovním otcem“ léčiva Polysan, vynikajícího preparátu užívaného mimo jiné i při léčbě omrzlin a popálenin. Prof. Bečka byl jako vynikající vědec znám i v zahraničí a v roce 1938 mu údajně tlumočil návrh na emigraci do USA teoretický fyzik prof. J. Robert Oppenheimer s tím, aby se zapojil do výzkumného týmu Alberta Einsteina. Po okupaci Československa prof. Bečka tento návrh odmítl. Zapojil se do ilegálního odboje vysokoškolských profesorů a byl členem ilegální odbojové organizace Obrana národa. Při odhalení jedné z akcí odbojového hnutí v roce 1941 byl spolu s dalšími sedmnácti brněnskými univerzitními profesory zatčen. Zatýkání probíhalo postupně. Prof. Bečka byl zatčen v listopadu 1941 a uvězněn na Kounicových kolejích v cele č. 64, spolu s prof. JUDr. Janem Vážným, nedávno děkanem Právnické fakulty, prof. PhDr. Augustinem Bayerem, botanikem z Vysoké školy zemědělské, prof. PhDr. Josefem Tvrdým a dalšmi osobnostmi. Odtud byl počátkem února 1942 odvezen do koncentračního tábora v Mauthausenu blízko Lince, kde v důsledku nezměrných útrap 25. února 1942 ve věku nedožitých 53 let zemřel. Paradoxem je, že jeho vrahové, němečtí fašisté využívali jeho vynález Polysan k léčení omrzlin na východní frontě při obléhání Moskvy.
|
Ještě nápadněji se tento jev projevuje v příslovích sbírky Smilovy. Jestliže její proverbia konfrontujeme s recentním českým paremiologickým minimem (Bittnerová a Schindler, 1997, Holub, 2009), je patrno, že zooapalativa byla v druhé polovině čtrnáctého století v českých příslovích relativně častější. Opakovala se v celé třetině (33,9 %) hesel.
|
V dnešním paremiologickém minimu jsou však zastoupeny jen 12,7 % a v heslech, která jsou nejvíce známá (Bittnerová a Schindler, 1997) dokonce pouze 8 %. Od druhé poloviny čtrnáctého století se tedy podíl názvů živočichů v našich příslovích snížil víc než dvaapůlkrát, případně až víc než čtyřikrát.
Profesor MVDr. RTDr. h. c. in memoriam Tomáš Vacek (viz Zvěrokruh 12/2009) byl vynikající fyziolog se zaměřením na srovnávací fyziologii. Byl rovněž členem ilegální odbojové organizace Obrana národa. K jeho zatčení došlo v prosinci 1941. Také on byl v únoru 1942 transportován z Kounicových kolejí do Mauthausenu, kde 14. dubna 1942 ve věku 42 let následkem celkového vyčerpání umírá.
„Vzpomínám na Vás, brněnští vysokoškolští učitelé a mučedníci mauthausenští“, píše spoluvězeň JUDr. Miloš Vítek ve své knize (1946): „Profesore Bečko, když při větrání otevřeli okno, hledíval jsi s rozteskněním na zasněžené budovy zvěrolékařské školy. Nerušili jsme Tě. Věděli jsme, že Tvé myšlenky jsou u rodiny. Tvůj optimismus, Tvá trpělivost a shovívavost k jiným nás posilovaly. Ty jsi při rozdílení chleba sahával po nejmenším krajíci. To bylo víc než kamarádství!“ … „Vacku, jehož život měl pro Bachmayera (šéf zajišťovací vazby v lágru – pozn. aut.) menší cenu nežli jeho přejetý pes,…“.
|
|
Mezi fotografiemi nacisty umučených obětí jsou v Pamětní síni protifašistického odboje v Kounicových kolejích na tablu i portréty profesorů Jana Bečky (vlevo) a Tomáše Vacka (vpravo)
Foto: autoři – ze sbírek Pamětní síně protifašistického odboje vKounicových kolejích
|
Daň největší v podobě ztráty života přinesl i prof. MVDr. Jan Lenfeld, přednosta Ústavu pro hygienu masa, mléka a potravin, zakladatel tohoto oboru na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Jan Lenfeld byl vysokým důstojníkem v Ruských legiích. Byl náčelníkem českých legií v Rusku a byl též zmocněncem Odbočky československé národní rady při štábu Československého armádního sboru. Ještě v exilu v září roku 1919 byl vyznamenán Československým válečným křížem. Byl opravdovým vlastencem, zapřísáhlým odpůrcem německého fašismu. Odhodlaně vyznával národní tradice. Velice se angažoval v sokolském hnutí. Za svoje aktivity byl v seznamech těch lidí, které chtěli nacisté zlikvidovat. Po vstupu německých fašistických vojsk na naše území v březnu 1939 byl těžce nemocen a ihned po okupaci, navzdory vážnému zdravotnímu stavu, měl být zatčen. Do vězení nenastoupil, neboť po návštěvě zatýkací čety záhy zemřel.
|
Tabla s fotografiemi umučených obětí, včetně fotografií celé řady brněnských vysokoškolských profesorů.
Na tablu uprostřed v první řadě zleva:
Prof. Ing. Václav Bureš(1898) z obch. akademie, zemřel v r.1941 při výslechu
Eduard Berka (1909), člen odbojové skupiny Obrana národa
Prof. MUDr. Jan Florián (1897), přednosta ústavu histologie a embryologie a děkan lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Dr. Jaroslav Mezník, prezident Země moravskoslezské v době protektorátu, zapojil se však do odboje a po zatčení v Kounicových kolejích spáchal sebevraždu, vyskočil z okna
Na tablu v druhé řadě zleva:
Prof. PhDr. Josef Tvrdý (1877), profesor filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Prof. RNDr. Bohumil Kladivo, profesor VUT v Brně. Psychycky zdeptán zemřel v r.1943. Prof. JUDr. Jan Vážný (1891), profesor Právnické fakulty v Brně, zahynul v Mauthausenu v r. 1942 Prof. PhDr. et JUDr. August Bayer z Vysoké školy zemědělské v Brně, zahynul v Mauthausenu v r. 1942
Na tablu v třetí řadě:
Uprostřed řady je skupina tří fotografií. Z levé strany je to prof. Bečka, uprostřed prof. Vacek a vpravo od něho prof. MUDr. Miroslav Křivý (1896) z neurologické kliniky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zahynul v Mauthausenu v r. 1942
Dolní řady a okolní tabla tvoří fotografie dalších obětí.
Foto: autoři – ze sbírek Pamětní síně protifašistického odboje v Kounicových kolejích.
|
|
Na sklonku okupace zahynul bývalý asistent u prof. A. Klobouka MVDr. František Šimánek. Narodil se v Německém (nyní Havlíčkově) Brodě. Studium na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně ukončil v roce 1931 a promoval v roce 1933. Zpočátku pracoval u prof. Klobouka a později ve svém rodném městě, a to jako městský a praktický zvěrolékař. Jeho veterinární praxe byla násilím přerušena koncem ledna 1945, kdy byl pro spolupráci s partyzány zatčen gestapem. Byl umučen při výslechu. Za uznání jeho bojových zásluh za osvobození Československé republiky z nepřátelského obsazení mu dne 20. prosince 1945 udělil prezident Beneš Československý válečný kříž in memoriam. Zanechal po sobě manželku a dvě děti ve věku čtyři a šest let. Jedna z dcer – Marie, provdaná Dubanská, aby uctila jeho památku, vystudovala Vysokou školu veterinární a poté pracovala v oboru veterinární hygieny.
V roce 1942 zemřel v koncentračním táboře přednášející fyziky pro studenty zvěrolékařství prof. RNDr. Josef Sahánek.
Z nepedagogických zaměstnanců Vysoké školy zvěrolékařské zahynuli během okupace Josef Havlíček a Josef Šilhánek.
Z učitelů školy, aniž bychom chtěli snížit zásluhy ostatních, byli do některé z forem odboje zapojeni vedle uvedených prof. PhDr. MUDr. Jana Bečky, prof. MVDr. Tomáše Vacka, prof. MVDr. Jana Lenfelda, MVDr. Františka Šimánka, prof. RNDr. Josefa Sahánka. kteří činnost proti okupantům zaplatili svými životy, ještě prof. MVDr. Evžen Novotný, prof. MVDr. Karel Labík, prof. MVDr. Miloslav Zendulka, prof. MVDr. Ladislav Polák, CSc., prof. MVDr. Vincenc Jelínek, DrSc., prof. MVDr. Miloslav Pařízek, MVDr. Jaroslav Sadil, prof. RNDr. MVDr. Vlastimil Vrtiš, MVDr. RNDr. Vlasta Hadáčková, prof. MVDr. Oldřich Svoboda. Funkci komisaře partyzánské skupiny Jan Kozina na Boskovicku zastával MVDr. František Čípek. Podrobnosti z těch časů si přečtete v jeho opublikovaných vzpomínkách.
S omluvou konstatujeme, že tento výčet nemusí být úplný.
Tryzna za oběti nacistické okupace z řad učitelů, studentů a zaměstnanců Vysoké školy zvěrolékařské v Brně se po osvobození našeho státu konala 14. února 1946 v areálu školy. Tentýž den se uskutečnily čestné promoce umučených studentů in memoriam. Jejich seznam je úctyhodný, jak uvádějí Novotný, Böhm a kol. (1968): Aldor Móric, Otakar Bäuml st., Otakar Bäuml ml., Vojtěch Červinka, Emanuel Donáth, Herman Erdélyi, Jakub Herz, Otakar Levitus, Juraj Löwinger, Leopold Píszk, Karel Propper, Samuel Singer, Dávid Šebestyen, Emil Teller, Viliam Vágo, Mořic Berliner, František Hajný, Karel Kocourek, Tibor Meissel, Emanuel Tvrzník a Karel Žídek. Mezi studenty zahynuli ještě K. Goldmann a M. Zipser (Novotný a Böhm a kol., 1968), mezi promovanými však chybějí.
Dne 17. listopadu 1950 byl obětem nacistické zvůle odhalen při hlavním vchodu do areálu školy památník, v jehož schránce je umístěna prsť z koncentračních táborů všech těchto obětí. Profesoru Janu Bečkovi byl udělen čestný doktorát veterinární medicíny in memoriam. Profesoru Tomáši Vackovi byl Vysokou školou zemědělskou v Brně udělen v roce 1946 čestný titul doktor technických věd (RTDr.) in memoriam a po profesoru Vackovi byl pojmenován Fyziologický ústav Vysoké školy zvěrolékařské.
Vlastenecký odboj proti okupantům měl různé formy. Do nich byla zapojena celá řada veterinárních lékařů a pracovníků veterinární služby. Mnozí z těchto vlastenců byli prozrazeni a jejich život byl ukončen při zatýkání, v koncentračních táborech či zemřeli na následky prožitých útrap. Podle průzkumu Novotného (1980) bylo do odboje zapojeno na 160 veterinárních lékařů, pracovníků veterinární služby a studentů – někteří se zúčastnili činnosti na více frontách odbojové činnosti. Například po boku příslušníků zahraničních armád jich bojovalo 36, členy partyzánských skupin bylo 18 různých veterinárních pracovníků atd. K tomu je třeba připomenout tragické osudy 34 veterinárních pracovníků a studentů, kteří byli pronásledováni a vězněni z rasových důvodů. Z nich uniklo smrti pouze sedm. Osvobození se nedočkali již zmínění studenti Otakar Bäuml st., Otakar Bäuml ml., Mořic Berliner, Karel Goldmann, Otakar Levitus, Tibor Meissel, Karel Propper, M. Zipser a dále pracovníci Josef Eckstein, Adolf Grünbaum, Otto Herrmann, Jakub Holz, Oskar Křiváček, Josef Lustig, Otmar Lustig, Julius Marmorstein, Robert Nassau, Erich Nováček, Josef Poláček, František Polák, Kamil Roubíček, Leo Roubíček, Alois Schulhof, Maxmilian Steiner, Alfréd Šťastný, Rudolf Weinstein, Jakub Zweig.
|
|
Pamětní deska umučených z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Deska je umístěna ve vstupní hale do komplexu budov Masarykovy univerzity na Komenského náměstí
Foto: autoři
|
|
Vedle studentů zatčených v souvislosti s perzekucí, která se vyostřila 17. listopadu, došlo k decimování profesorských sborů na všech brněnských vysokých školách. Své mučedníky má každá vysoká škola. Jejich jména jsou zvěčněna na pamětních deskách umístěných v budovách fakult či univerzit.
Při zpracování příspěvku jsme narazili v dostupných materiálech na některé nepřesnosti, jsme si vědomi, že i naše práce není bezchybná. Jsme však přesvědčeni, že to nikterak nesnižuje míru obdivu ke statečnosti a výjimečnosti všech, které jsme jmenovali, ale i těch, které jsme možná nevzpomněli. Náš hold patří pochopitelně všem.
|
|
Pamětní deska obětí nacismu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně je umístěna v budově Právnické fakulty na Veveří ve vstupní hale. (V této budově bylo sídlo gestapa v letech okupace)
Foto: autoři
|
|
Pamětní deska obětí nacismu z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Foto: autoři
|
|
|
Použitá literatura:
Čípek, F., Starosta spolku veterinárních mediků v Brně 1938–1945. Medicina veterinaria skripta – 8, Společnost veterinárních lékařů, Brno 1989; 35 s.
Nedbálek, F., Hejl, F.: Zvláštní akce 17. listopad a její průběh v Brně. Brno, Archiv města Brna 1985.
Novotný, E.: Účast příslušníků veterinární sužby v protifašistickém odboji za druhé světové války (1939–1945). Veterinářství, 30, 1980, 197-199.
Novotný, E., Böhm, R. a kol.: 50 let vysokého veterinárního učení v Brně. Brno, VŠV 1968.
Vítek, M.: Mauthausen 1942 – Dachau 1945. Brno, Klub Kounicových kolejí v Brně 1946.
|
|
Autoři děkují paní Mgr. Spoustové, správkyni Pamětní síně protifašistického odboje Kounicových kolejí v Brně za její nevšední ochotu. Vždy, kdykoliv jsme ji požádali, nám umožnila návštěvu zajímavých sbírek a dokumentů a poskytla odborné informace o odbojové činnosti u nás.
| |
|
Prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc.,
prof. MVDr. Jaroslav Doubek, CSc.
|
|
