Z redakční pošty
Stagnace na hromadné úrovni Vážená redakce, Ztotožňuji se s názorem autora. Je překvapující, že v dnešní době, kdy se snažíme předcházet šíření všemožných nákaz, klidně přihlížíme shromažďování mnohdy několika stovek psů s nejasným zdravotním stavem na jednom místě v jeden okamžik. Ani při vakcinacích v chovech hospodářských zvířat, které by se daly přirovnat k hromadným vakcinacím psů, nedochází k mísení zvířat z různých chovů. Při této hromadné akci nepřistupujeme ani ke klinickému vyšetření zvířete, což je nutnou podmínkou před vakcinací, a nelze tedy vyloučit onemocnění, které by způsobilo vytvoření nedostatečného množství protilátek nebo přenos infekčního onemocnění na ostatní psy. A dotaz na majitele, zda je jeho pes zdravý, nám klinické vyšetření určitě nenahradí. To jsou podle mě body, ve kterých hromadné vakcinace nesplňují provádění veterinární praxe lege artis. Byla bych proto velice ráda, kdyby KVL ČR podpořila zrušení, příp. úplný zákaz těchto akcí. Většinou se takové akce odehrávají na zcela nevhodných místech. Vakcinační látky bývají vystaveny zcela nevhodným podmínkám prostředí. Psi bývají často velmi znečištěni a veterinář nemá většinou ani možnost si opláchnout v případě potřeby ruce, což značně znemožňuje aseptické provedení vakcinace. Dalším bodem je otázka nedůstojnosti této akce. Jsme asi jedni z mála vysokoškolsky vzdělaných lidí (a to naše univerzita patří k těm nejprestižnějším), kteří jsou ochotni pracovat v takových podmínkách, i když to není nutné. Dnes je v každém městě několik veterinární ordinací, a není tedy podle mne důvod podobné akce organizovat. Překvapuje mě, kolik majitelů psů je ochotno se těchto vakcinací účastnit jenom proto, že ušetří několik desítek korun a ztratí přitom spoustu času a nervů. Otázkou zůstává provádění hromadných vakcinací na vesnicích, kde veterinární zařízení je často daleko a “psy od boudy” je asi mnohdy těžké někam přepravovat dopravním prostředkem. Zde bych asi hromadné vakcinace ponechala, aby byla zajištěna provakcinovanost populace psů. Pokud jde o finanční stránku věci, nebylo by výhodnější provádět vakcinace proti vzteklině v pohodlí ordinace nebo za námi stanovených podmínek a za běžné ceny, než v nedůstojném prostředí za ceny podbízivé. Vždyť výsledkem by byl jen větší zisk bez stresu. Je zvláštní, že na jednu stranu se snažíme stále dále vzdělávat, pořizovat do ordinací nákladné přístroje, a tak posouvat veterinární medicínu na stále vyšší úroveň, a na druhé straně stagnujeme na úrovni hromadných vakcinací. DV Ráda bych při zveřejnění tohoto příspěvku také zůstala v anonymitě. Děkuji za pochopení. Nezabil ale posílil Velmi mne “pobavil” komentář dr. Jany Součkové na téma studenti a jejich praxe v Maroku. Jsem ta, která před 10 lety poprvé do Americain Fondouk v marockém městě Fés přivezla první symbolickou “pomoc” v podobě léků. Sbírala jsem ji sama a jenom moji nejbližší ví, co mne to tehdy stálo úsilí, dát vše dohromady a odjet na vlastní pěst v pronajatém autě. Mnoho kolegů nevěřícně žaslo, co jsem si to vzala do hlavy a ještě víc bylo těch, kteří si ťukali na čelo, včetně dnešního prezidenta dr. Daniela. Ten neváhal a jednou večer před plánovanou cestou mi sám osobně zavolal a vymlouval mi můj záměr. Vždyť on ví, co to znamená, přece sám v severní Africe (v minulém režimu a tedy s podmínkou členství v …) působil. Tím mi ale naopak dodal sílu vytrvat a uskutečnit mé předsevzetí, přestože za mnou stála pouze moje rodina a pár známých. Oficiálně akci zaštítila Česká hipiatrická společnost, ale nikoliv KVL ČR! Dodnes za tuto podporu děkuji manželům Žertovým. Od té doby do AF za Dr. Frappierem jezdí studenti. Za jejich aktivitu jim vlastně také děkuji. To oni převzali můj štafetový kolík a nedovolili mi už nikdy zapomenout! Nechápu dohady na zasedání představenstva Komory. Jaká že nám to roste konkurence??? Pán Bůh zaplať za ni! O jakou likvidaci marockých kolegů že vám, milí kolegové, jde? Nepijte tolik piva, nesledujte přihlouplé TV seriály a přečtěte si pozorně článek v posledním čísle Veterinářství 5/2007 od MVC. Jana Hlaváče. Nechci nikomu nic vnucovat, ale dojem, který na mne udělal dr. Frappier při mé první a druhé návštěvě ve Fezu, později zase během své návštěvy Brna, kde přednášel na konferenci ČHS, byl skutečně hluboký, jedinečný. Jak se choval ke studentům z USA a Kanady a také k našim českým studentům. Pan doktor Frappier je zkrátka obdivuhodný. Z něj si můžeme brát všichni příklad v tom, jak se chovat ke svým klientům, a také ke stávajícím i budoucím kolegům. Proto letos opět ráda přispěji ke zdárnému uskutečnění praxe studentů VFU Brno do Americain Fondouk v Maroku. MVDr. Iveta Ulmanová |
