Opět ke vzdělávání Ve dvou posledních číslech Zvěrokruhu (č. 6 a 7/2007) jsem se seznámil s některými reakcemi na mnou vyslovený názor (5/2007) na kontinuální vzdělávání. Nechci čtenáře unavovat handrkováním přes Zvěrokruh, nicméně protože byly některé z kritických šlehů pojaty osobně a nebylo jich málo, rád bych se mírně obhájil. Dr. Hošek opakovaně na stránkách Zvěrokruhu vyjádřil zájem o širokou diskuzi na téma kontinuálního vzdělávání. O to více mě překvapuje, že když jeden z názorů obdržel, reaguje podrážděně a tituluje mne “mravokárcem”, který “nepocítil potřebu vykonat nějakou specializační zkoušku”. Podle dr. Rychlíka jsem zase cosi nepochopil “v systému naduté pýchy”. Zajímavou filozofickou úvahu předvedl dr. Daniel ve svém Úvodníku, který se pravděpobně domnívá, že nemaje do čeho píchnout, patřím mezi ty, kteří vytvářejí celé dny “místo praktické činnosti” své vize a koncepce, o které nikdo nestojí. Zaprvé, necítím se být mravokárcem. Dobré mravy, jak známo, jsou záležitostí rodičovské výchovy, a já se nikomu maminku suplovat neodvažuji. Pokud někdo požádá o názor, nemůže se později divit, když nějaký dostane. A že nepodporuje kreditní systém? Hm, to riziko je při škemrání o diskuzi nutné podstoupit. Zadruhé, necítím se být nadutě pyšný. Naopak, na svou odbornost i na sebe se dívám velmi kriticky. Pravda je, že občas cítím potřebu svůj postoj k problémům veřejně sdělit, protože mi je kuloárové plkání protivné. Zatřetí, pokud prezident Komory rozvíjí úvahy nad neúspěšností toho či onoho praktika a úspěchy v zaměstnání dává do souvislosti s volným časem na vytvářením názorů a vizí na běh Komory, no, to je silné kafe i na mě. Mohl bych zde stejně podpásově kontrovat, ale neudělám to. Bohužel, pane prezidente, názory bych vyjadřoval a sepisoval, i kdybych byl ten nejúspěšnější. Přebytek volného času nebyl důvodem k sepsání mojí představy o kontinuálním vzdělávání. Důvodem byla jeho úsměvná koncepce schválená představenstvem. Koncepce založená na dobrovolných návštěvách seminářů za pamlsky v podobě kreditů, která nikoho k ničemu nenutí a nezavazuje, prostě systém “přijď nebo nechoď”. A za 30 kreditů dostaneš veřejnou pochvalu a čestné místo v seznamu Mirků Dušínů. A s tímto má opravdu někdo odvahu vystoupit na jednání profesních komor a říci, že takto jsme to vymysleli my? A až zase nějaký akční poslanec s pifkou na Lékařskou komoru a chutí to všechno zrušit donutí komory k obhajobě vlastní existence, bude toto jeden z našich taháků? Možná bychom mohli sdělit veřejnosti, státní správě, advokátům, daňovým poradcům, humánním lékařům, architektům a dalším z ostatních profesních komor i otravným poslancům, že nám a našemu prezidentovi imponuje liberalismus, jsme sami se sebou navýsost spokojení a ruku v ruce předeme nad našim vozovým parkem. Martin Grym |
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
