Za prof. MVDr. Jiřím Kamanem, DrSc.

Pavel Brauner

Složitá a dlouhá cesta za svým snem

Již od začátku studií se vážně zajímal o anatomii a na výzvu prof. Koldy nastoupil na místo demonstrátora anatomického ústavu, ještě za studií, jak bývalo dříve zvykem, byl ustanoven asistentem jmenovaného ústavu na plný úvazek.

Po absolvování externí vědecké přípravy získal v roce 1963 vědeckou hodnost kandidáta veterinárních věd (CSc.), v roce 1964 prošel habilitačním řízením a byl jmenován a ustanoven docentem pro veterinární anatomii. Od roku 1965 byl pověřen vedením anatomického ústavu a měl snahu povýšit vědeckou úroveň tohoto pracoviště. Za jeho působení v čele ústavu byly navázány bohaté profesní a osobní kontakty s morfologickými pracovišti u nás i v zahraničí a pro zahraniční studenty a potenciální experty byl zaveden nepovinný předmět Anatomie domácích zvířat subtropických a tropických oblastí.

Jeho vědecký zájem se postupně ustálil na výzkumu cévního řečiště jater domácích savců v souvislosti s tehdejšími pokusy o transplantace jater u člověka. V roce 1970 byl z politických důvodů zbaven vedení ústavu a v roce 1972 přešel jako výzkumný pracovník na obor patologické anatomie a začal pracovat na katedře patologické morfologie. V roce 1990 mu bylo umožněno vrátit se na původní učitelské místo docenta na anatomii, obhájit již dlouho odevzdanou doktorskou disertaci a získat titul doktor veterinárních věd (DrSc.). V roce 1991 dosáhl hodnosti profesora. Prof. Kaman odešel do důchodu v roce1992.

Profesor Kaman se během let vypracoval v oblasti normální i patologické morfologie v autoritu uznávanou u nás i ve světě a výsledky své výzkumné a vědecké činnosti prezentoval na kongresech doma i v zahraničí. Byl členem řady domácích i zahraničních vědeckých společností, mj. i mezinárodní komise pro anatomickou nomenklaturu ptáků (ICAAN) a rovněž byl autorem prvního uceleného českého veterinárně-anatomického názvosloví vydaného v roce 1974.

Publikační činnost pana profesora byla obsáhlá a vedle 110 původních vědeckých prací, 36 knih a učebních textů můžeme v jeho díle nalézt řadu dalších odborných sdělení pro odbornou i laickou veřejnost. Pozornost si zaslouží zvláště spoluautorství prof. Kamana na učebnicích Najbrt a kol. Veterinární anatomie I. a II. a také spoluautorství první československé učebnice veterinární patologie – Patologická anatomie hospodářských zvířat (1987). Rovněž byl členem autorských kolektivů publikací Encyclopedia of microscopy and microtechique, kapitola: Injections of vessels, Gray P., New York, 1973 či Nomina anatomica avium, Academic Press, London 1979.

Veterinární obec v osobě prof. Kamana ztrácí významného představitele normální i patologické veterinární morfologie, člověka, který celý svůj život věnoval tomuto oboru a do posledních chvil se zajímal o dění ve veterinární medicíně a jako člen Klubu dějin veterinární medicíny a farmacie VFU Brno se pravidelně zúčastňoval většiny akcí klubem připravovaných.