|
prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc., prof. MVDr. Alois Nečas, Ph.D., MBA, prof. MVDr. Jaroslav Doubek, CSc.
MVDr. Karel Pardubský, zakladatel Kliniky chirurgie, jeho dílo a význam pro zvěrolékařství v Čechách a na Moravě
|
…Obr. 1: Prof. MVDr. Karel Pardubský ve své pracovně záhy po založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně (archiv prof. L. Němečka)
|
|
Byl to tedy MVDr. Karel Pardubský (obr. 1), který přinesl do Brna velmi dobrou úroveň veterinární chirurgie z Vídeňské zvěrolékařské školy a proslavil se jako zakladatel Kliniky chirurgie a oft almologie na nově zřízené Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. MVDr. Karel Pardubský (1892–1958) se narodil 1. listopadu 1892 v Nymburce. Vystudoval Vysokou školu zvěrolékařskou ve Vídni, kde v letech 1912 až 1914 působil jako demonstrátor a do roku 1918 jako asistent chirurgické kliniky u prof. Dr. Th eodora Schmidta, kterého velice uznával a celý svůj život byl věrný jeho metodám práce. Od roku 1919 působil v Brně na Vysoké škole zvěrolékařské jako přednosta kliniky chirurgické a oční (obr. 2, 3, 4, 5). Na klinice v Brně nastoupil zprvu s titulem adjunkt (od 2. 10. 1919). Jako úspěšný pedagog se prosadil v nově založené Československé republice, když vyučoval a zkoušel veterinární chirurgii a oční lékařství včetně lékařství soudního v Praze na zvěrolékařských kurzech.
|
Po habilitaci 30. 6. 1920 byl 12. 3. 1924 jmenován mimořádným profesorem a 31. 3. 1931 řádným profesorem. Na Vysoké škole zvěrolékařské též přednášel a zkoušel mimo chirurgii a oční lékařství i soudní lékařství. Jeho fi lozofi í bylo rychlé až bleskové provádění operací, což snižovalo nebezpečí infekce a nevyžadovalo dlouhodobou narkózu. Byl vynikající diagnostik a operatér, zvláště v oblasti pohybového ústrojí (obr. 6).
|
Experimentálně se pokoušel řešit otázku omlazování
|
|
Jeho kniha Diagnostika kulhání z roku 1929 (obr. 7) byla přeložena do italštiny a francouzštiny. Experimentálně se pokoušel řešit otázku omlazování (viz Klinické spisy 1928–1930) obr. 8. V roce 1928 publikoval i práce ze soudního zvěrolékařství, jako například publikace Zákonitá ustanovení o koupi a prodeji domácích zvířat (obr. 9). Obsahem řady sdělení byla problematika znecitlivění (viz např. Zvěrolékařské rozpravy 1939 a 1942–1943). Jinak vědecká práce na klinice za profesora Pardubského byla až za činností pedagogickou a provozem kliniky. Jako pedagog poutavě přednášel a látku studentům vysvětloval názorně, takže jeho přednášky byly hojně navštěvované. Rovněž tak i praktická cvičení, neboť to, co bylo potřebné v praxi, velmi dobře naučil. Vedle přednášek a zkoušky z chirurgie a očního zvěrolékařství byl pověřen i přednáškami a zkoušením soudního zvěrolékařství. Na obr. 10 je prof. Pardubský mezi svými spolupracovníky. Byl soudním znalcem v civilních i trestních záležitostech týkajících se zvěrolékařství při Zemském soudu v Brně, byl i veterinárním radou patentního soudu.
|
|
…Obr. 2: Budova Kliniky chirurgie a oftalmologie na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně (původně jezdecká kasárna z doby Rakousko- -uherské monarchie). Levé křídlo budovy s většími okny je operační sál, s malými okny jsou stáje (archiv prof. L. Němečka)
|
Byl členem Československé společnosti chirurgicko-gynekologické v Praze a členem Gesellschaft der Tierärzte (Společností zvěrolékařů) ve Vídni. Profesor Pardubský byl osobním přítelem prof. Baxy a prof. Sedláčka z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Často s nimi pobýval a diskutoval mnohé právnické problémy týkající se soudnictví veterinární medicíny. Hned v roce 1941 byl však profesor Baxa zatčen a zahynul v koncentračním táboře.
|
byl povahy uzavřené, ke studentům se někdy choval povýšeně a při zkoušce nebyl zcela objektivní
|
Profesor Pardubský byl povahy uzavřené, ke studentům se někdy choval povýšeně a při zkoušce nebyl zcela objektivní (ze vzpomínek prof. J. Kábrta). Jeho chování nakonec vyvolalo až stávku studentů, zorganizovanou Spolkem veterinárních mediků s oznámením bojkotu Pardubského přednášek. Bylo to v akademickém roce 1925–1926.
|
…Obr. 3: Interiér operačního sálu s čelním pohledem a vchodem k pracovnám učitelů. Uprostřed pokládací stůl. Vlevo od stolu stojí prof. K. Pardubský (archiv prof. L. Němečka)
|
|
Záležitost se stala veřejnou, zabýval se tím nejen tisk, ale byly nuceny zaujmout stanoviska i četné veterinární korporace a také např. Ústřední spolek učitelů vysokoškolských včetně politických stran. Tehdejší rektor prof. MUDr. Karel Šulc se rozhodl poslat prof. Pardubského na jeden rok na dovolenou a výuku chirurgie zajišťoval prof. Alois Hanslian. Provoz na klinice vedl šikovný demonstrátor František Stloukal. Po roce se prof. Pardubský opět chopil své funkce a opatření rektora se neminula účinkem, vystupoval klidněji a umírněněji.
Jako člen týmu zakládajících pedagogů Vysoké školy zvěrolékařské byl velmi angažován a měl značný podíl na budování školy. Byl velmi blízkým spolupracovníkem prof. Edwarda Babáka a intenzivně se snažil zajišťovat a prosazovat jeho plány. Měl totiž vynikající organizační schopnosti a spoustu vlivných známých u nás i v zahraničí a byl činný v celé řadě komisí. Byl členem komise pro vypracování statutu Vysoké školy zvěrolékařské, komise pro přestavbu a adaptaci přidělených budov v areálu školy, dokonce i komise pro sblížení posluchačů s profesory.
|
Profesor E. Babák si jeho intenzivního zapojení do budování školy velice cenil a několikrát to i veřejně prohlašoval. Již v roce 1921 se mu podařilo zorganizovat nákup největší soukromé odborné knihovny po zvěrolékaři Kochovi z německého Baden-Badenu. Nebylo jednoduché zajistit z tamního památkového úřadu povolení k vývozu. To se mu podařilo a tento knižní fond se stal základem ústřední knihovny na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně.
|
Je všeobecně známo, že podporoval na studiích akademického malíře a grafi ka Emila Kotrbu
|
V poměru ke studentům, ale i k lidem vůbec byl prof. Pardubský, jak již bylo uvedeno, poněkud záhadný. Kdo mu padl do noty, měl ho za nejlepšího přítele, avšak při sebemenším prohřešku se z dotyčného stal úhlavní nepřítel. Studenty byl přezdíván, podle vzpomínek prof. J. Kábrta, „Parduba“. Znělo to tvrdě, přezdívka však byla charakteristická. Dovedl však pomáhat nezištně lidem i studentům. Tak např. pomáhal rodině Švejnohově ve Velešovicích na Slavkovsku. Ze vděku za rozsáhlou pomoc se mu odvděčili péčí v těžkých chvílích jeho života a místem jeho posledního spočinutí je hrobka jejich rodiny ve Velešovicích. Taktéž se tradovalo, že s jeho fi nanční pomocí vystudovala řada mladých lidí. Je všeobecně známo, že podporoval na studiích akademického malíře a grafi ka Emila Kotrbu, známého malíře koní. Jejich upřímný a přátelský vztah dokazuje dopis malíře Kotrby zaslaný prof. Pardubskému dne 26. 6. 1958, v době, když byl prof. Pardubský vážně nemocen. Bylo to jen pár týdnů před jeho skonem 16. července 1958.
Jako asistenti na Klinice chirurgie a oft almologie za profesora Pardubského působila řada asistentů. Z těch nám známých to byli tito:
Med. vet. Josef Tobiška působil na klinice v letech 1919–1922. Narodil se 20. 11. 1889 ve Vysokém Mýtě. Studium ukončil 12. 1. 1922, později působil na vojenském ústavu zvěrolékařském, kde dosáhl hodnosti plukovníka.
|
MVDr. František Réda (působení 1920 až 1923). Narozen 3. 9. 1889 ve Velkých Opatovicích, absolvoval Vysokou školu zvěrolékařskou 28. 1. 1921, titul MVDr. získal 12. 2. 1927. V této době od 1. 2. 1921 do 31. 7. 1921 působil zároveň na Ústavu hygieny masa, mléka a potravin u prof. Jana Lenfelda. V praxi se uplatnil ve vojenské službě. Působil jako štábní kapitán veterinární služby u 6. dělostřeleckého pluku v Brně. MVDr. Kamil Roubíček (1921 až 1922). Narodil se 3. 6. 1897 v Trnávce. Studia ukončil 27. 11. 1920 a doktorát získal 4. 2. 1928. V době německé okupace byl z rasových důvodů i se svým bratrem Leo Roubíčkem v roce 1941 umučen.
MVDr. Maxmilián Steiner (1922 až 1925). Narodil se 30. 3. 1895 v Roudnici nad Labem. Studoval ve Vídni a studia ukončil v Brně 29. 5. 1922. Doktorát získal 28. 6. 1924. Na klinice se zabýval i oft almologií a studoval histopatologické změny na zrakovém nervu koní při aseptických zánětech duhovky a cévnatky. V terénní praxi byl vynikajícím a úspěšným operatérem. Během nacistické okupace byl v roce 1942 jeho život násilně okupanty ukončen.
MVDr. Václav Zemanec (1923 až 1924). Narodil se 30. 12. 1989 v Nymburce Studia začal ve Vídni a v Brně ukončil 24. 2 1923. Doktorát obhájil a promoval 9. 2. 1924.
|
|
…Obr. 4: Interiér operačního sálu s vchodem do stájí. Nad vchodem na zábradlí galerie jsou obrazy, pravděpodobně z dílny asistenta Alfreda Srnetze. Mezi okny vpravo jsou kresby koní, pravděpodobně práce akademické malíře a grafi ka Emila Kotrby (archiv prof. L. Němečka)
|
MVDr. Josef Svátek (1924–1928). Narodil se 12. 3. 1898 ve Velkém Záblatí. Studia ukončil 3. 4. 1924, promoval 27. 6. 1925.
MVDr. Alfred Srnetz (Sernetz) (1926–1936). Narodil se 30. 6. 1898 v Loděnici na jižní Moravě. Studia započal ve Vídni v roce 1919 a tamtéž ukončil 12. 1. 1926. V Brně nostrifi koval v roce 1925, obhájil doktorát a promoval jako MVDr. 19. 6. 1926.
|
tento knižní fond se stal základem ústřední knihovny na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně
|
Med. vet. Raimund Moša (1926 až 1929). Narodil se 17. 2. 1899 ve Vršovicích, studia zvěrolékařství ukončil v Brně 23. 6. 1926.
MVDr. František Stloukal pracoval na klinice chirurgie jako demonstrátor pouze v roce 1926. Bylo to v době stávky studentů za odvolání prof. Pardubského. Narodil se 25. 9. 1893 v Náměšti nad Oslavou. Studia ukončil 10. 6. 1927, doktorát obhájil a promoval 11. 2. 1939.
MVDr. Jan Rakušan (1928 až 1934). Narodil se v České Bělé. Studium ukončil 30. 11. 1927, promoval 4. 2. 1928.
MVDr. Josef Mikulec (1929–1930, 1936–1938). Narodil se 15. 1. 1904 ve Vlčnově. Studia ukončil 26. 2. 1929, získal doktorát a promoval 8. 2. 1930.
MVDr. Jaroslav Drobný (1931–1933). Narodil se 17. 5. 1906 ve Starém Bydžově. Studia ukončil 9. 3. 1931, doktorát získal a promoval 13. 6. 1931.
 |
|
 |
|
|
|
… Obr. 5: Titulní list práce prof. K. Pardubského ve Sborníku zvěrolékařském (příloha Zvěrolékařského obzoru) z roku 1920
|
|
… Obr. 7: Titulní list publikace prof. K. Pardubského Diagnostika kulhání
|
|
… Obr. 8: Titulní list práce prof. K. Pardubského v Klinických spisech Vysoké školy zvěrolékařské Brno z roku 1928
|
|
…Obr. 6: Stání pro koně ve stáji kliniky s několika pacienty. U dveří ošetřovatelé a pomocníci při pokládání a fi xaci operovaných zvířat (archiv prof. L. Němečka)
|
|
MVDr. Oldřich Jakeš (1933–1935). Narodil se 28. 3. 1909 v Nových Dvorech. Studia ukončil 9. 6. 1933, obhájil doktorát a promoval 9. 6. 1934.
MVDr. Edmund Szabo (1933–1935). Narodil se 19. 2. 1911 v Rychvaldě. Studia ukončil 28. 11. 1934 a doktorát obhájil 9. 2. 1935.
MVDr. Emanuel Král (1935–1945). Narodil se v Kutné Hoře 19. 10. 1911. Studia ukončil 19. 9. 1934, doktorem veterinární medicíny se stal 9. 2. 1935. Po osvobození z nacistické okupace a vynuceném odchodu prof. Pardubského do důchodu v roce 1945 se stal na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně pokračovatelem v jeho díle.
Med. vet. Karel Novák (1936–1937). Narodil se 15. 12. 1908 v Hodoníně. Studium ukončil 17. 6. 1933 a doktorát obhájil a promoval 9. 6. 1934.
MVDr. Jan Čermák působil na klinice prof. K. Pardubského v letech 1938–1942. Narodil se 30. 11. 1911 v Dobrovitově. Studia ukončil 31. 3. 1938 a doktorát obhájil a promoval 17. 6. 1939.
|
MVDr. František Lutovský (1939 až 1941). Narodil se 1. 6. 1914 ve Slapech. Studia ukončil 18. 10. 1939, doktorát obhájil a promoval až po válce 27. 2. 1946.
Někteří zde pracující asistenti či demonstrátoři na klinice působili jen krátce, např. během zpracovávání dizertace nebo ještě krátce po promoci. V době okupace zde nalezli přechodné uplatnění MVDr. Fedor Diakov a histolog a embryolog docent RNDr. et MVDr. Vlastimil Vrtiš.
|
MVDr. Fedor Diakov zde působil v letech 1941–1942. Pocházel z Ruska, z Pobereže. Narodil se 27. 2. 1895, studia v Brně ukončil 18. 10. 1939 a doktorát získal a promoval až po válce 6. 3. 1948.
RNDr. et MVDr. Vlastimil Vrtiš, tehdy mladý docent histologie a embryologie Vysoké školy zvěrolékařské v Brně a přednosta téhož ústavu, byl po uzavření vysokých škol v Čechách a na Moravě zařazen zprvu na Ústav patologie k prof. Karlu Mackovi a záhy nato v letech 1941–1943 působil na Klinice chirurgie a oft almologie, která zde fungovala jako veterinární nemocnice. Blíže k V. Vrtišovi – viz Zvěrokruh 1/2010.
Z námi uvedených asistentů Kliniky chirurgie a oft almologie se ve třicátých letech odborně angažoval MVDr. Alfred Srnetz. Působil u prof. Pardubského v letech 1926 až 1936 a přes válku v letech 1939–1941 působil jako komisař říšských orgánů, pověřený dohledem na provoz a činnost zbylé části ústavů a klinik uzavřené Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Narodil se 30. 6. 1898 v Loděnici na tehdejším okrese Mikulov. Jeho předkové pocházeli z této oblasti. Absolvoval německou základní školu v Loděnici a německé státní gymnázium v Brně. V roce 1919 maturoval a odešel studovat na Vysokou školu zvěrolékařskou do Vídně. Studia zde ukončil v roce 1924. Zvěrolékařský diplom ve Vídni obdržel v květnu 1925 a nostrifi – koval jej v témže roce v Brně. V letech 1925–1926 působil jako pomocná vědecká síla na Patologicko-anatomickém ústavu Vysoké školy zvěrolékařské v Brně.
|
|
… Obr. 9: Titulní list publikace prof. K. Pardubského Zákonitá ustanovení o koupi a prodeji domácích zvířat
|
|
v České Lípě působil jako praktický zvěrolékař a v říjnu 1946 byl odsunut do Hessenska
|
Doktorát zde obhájil a promoval 19. 6. 1926. V roce 1927 složil fyzikátní zkoušku pro vykonávání státního zvěrolékaře u Zemského úřadu v Praze. Od 1. 3. 1926 do 28. 1. 1936 působil jako asistent na Klinice chirurgie a očního lékařství Vysoké školy zvěrolékařské v Brně u prof. Pardubského.
|
…Obr. 10: Prof. K. Pardubský se svými spolupracovníky. Sedící zprava – dr. Oldřich Jakeš, dr. Alfred Srnetz, prof. Karel Pardubský, dr. Emanuel Král, nám neznámý asistent; stojící zprava – dva pomocní pracovníci (jména neznáme), dr. František Lutovský, dr. Josef Mikulec, dva pomocníci či ošetřovatelé zvířat (jména opět neznáme). Fotografi e ze 30. let (archiv dr. H. Srnetze z Mnichova)
|
|
Jako odborník byl na vysoké úrovni. Uměl dobře kreslit, a tak namaloval pro chirurgickou kliniku celou řadu velice názorných výukových obrazů. Malováním obrazů do učebnic a vědeckých publikací i pro kolegy si přivydělával. Rozhodl se věnovat vědecké a pedagogické práci. Podal žádost o habilitaci na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Ta mu byla doporučena s tím, že s jeho působností na Vysoké škole zvěrolékařské se nepočítá. Proto se připravoval na pedagogickou činnost na nově zřizovaném Ústavu anatomie a fysiologie na německém zemědělském odboru Vysokého učení technického v Praze lokalizovaném v Lázních Libverda v severních Čechách.
Habilitaci ze srovnávací anatomie hospodářských zvířat úspěšně absolvoval u prof. Jana Koldy v roce 1935 (obr. 11, 12) a z fyziologie hospodářských zvířat u prof. Tomáše Vacka v roce 1936. Jeho plány se však nakonec neuskutečnily. Po obsazení českých zemí německými vojsky byl A. Srnetz vzhledem ke svým znalostem poměrů a znalostem češtiny jmenován komisařem (dozorovým orgánem) na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Pro něho to bylo nepříjemné, neboť se znal se všemi profesory a docenty, jakož i studenty, a nechtěl šikanovat Čechy, byl vždy apolitický, nebyl údajně členem NSDAP.
|
Dozor na Zemském úřadě v Brně a při „Oberlandrátě“ v Jihlavě vykonával nerad. V roce 1943 se svých funkcí vzdal s tím, že jsou pro něho neúnosné. Byl volán k odpovědnosti a označen za politicky nespolehlivého, takže byl těchto úkolů zbaven. Hlásil se do civilní státní služby a působil od 1. května 1943 do května 1945 v České Lípě jako úřední zvěrolékař. Od května roku 1945 do října roku 1946 v České Lípě působil jako praktický zvěrolékař a v říjnu 1946 byl odsunut do Hessenska. Koncem roku 1947 byl přijat v městě Fulda jako veterinář do Státní správy Hessenska. V roce 1950 mu byl přiznán titul vládní veterinární rada ve Fuldě. Záhy však 9. 4. 1951 zemřel.
|
…Obr. 11: Separátní výtisk habilitační práce dr. Alfreda Srnetze otištěné v Klinických spisech Vysoké školy zvěrolékařské Brno v roce 1935. Výtisk věnovaný prof. Janu Koldovi, u něhož habilitoval z anatomie
|
|
|
|
…Obr. 12: Jeden ze série obrázků habilitačního spisu dr. Alfreda Srnetze. Obrázky zhotovil sám habilitant
|
Docent Srnetz přežil válku ve velmi náročných poměrech tehdejší doby. Výše uvedené údaje o jeho životě a působení na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně jsme získali od jeho syna Dr. Herberta Srnetze z Mnichova při jeho letošní návštěvě v Brně. Uvedené informace chápeme jako rozšíření pohledu na A. Srnetze a nikterak je nehodnotíme.
|
Profesor Pardubský neměl rodinné zázemí, a tak svůj čas trávil většinou ve škole, kde často bydlel v prostě zařízené místnosti na klinice. Byt měl naproti škole poblíž bývalého hotelu Zora, kde byla později studentská kolej. Jinak byl člověk společenský, zábavný a rád hostil své asistenty, ba i studenty, nejčastěji v restauraci U Modré hvězdy. Navštěvoval a přispíval na plesy pořádané Spolkem veterinárních mediků. Jako přednosta kliniky vyžadoval pracovní kázeň, poslušnost a udržování pořádku. Po splnění jeho požadavků vystupoval přátelsky a kolegiálně. Rád cestoval a v zahraničí rovněž navštěvoval chirurgické kliniky. Těchto návštěv využíval k navazování kontaktů. Politiku nechával stranou.
Jak vzpomíná jeho žák a následovník prof. MVDr. Emanuel Král, proslýchalo se, že tíhne k Němcům. Vyplývalo to z toho, že ve Vídni studoval a pracoval a obdivoval svého učitele prof. T. Schmidta. Měl zde i řadu kolegů a dobrých přátel. Měl i těžkou pozici v tom, že těsně před okupací Československa v březnu 1939 byl zvolen rektorem a nato byly záhy vysoké školy zavřené.
|
|
…Obr. 13: Místo posledního odpočinku prof. Karla Pardubského v hrobce rodiny Švejnohovy a Šimonovy ve Velešovicích.
|
V té době vedl chirurgickou kliniku, která zůstala v provozu a sloužila jak civilní veřejnosti, tak i cizí vojenské moci. Při povinnosti zajišťovat chod kliniky, byť s omezeným provozem, musel s německými úřady komunikovat. Po osvobození v roce 1945 se zvláště v mysli jeho nepřátel zrodila i vážná obvinění, že za okupace spolupracoval s Němci. Ve skutečnosti dělal pouze to co musel, a nic více. Přesto mu byla v roce 1945 na základě tzv. malého dekretu prezidenta Beneše zastavena činnost a ze školy byl propuštěn. Po soudním jednání byl však obžaloby zcela zproštěn a měl se na školu vrátit. Rozhodnutím komunistického „Akčního výboru“ byl po únoru 1948 s velmi nízkým důchodem nuceně penzionován. Tento zásah do života snášel velmi těžce a podléhal depresím. K tomu se připojila závažná onemocnění. Potíže se prohlubovaly. Jak vzpomíná prof. MVDr. Evžen Novotný: „Kdo profesora Pardubského znal, nikdy by nevěřil, že na smrtelné posteli plakal jako dítě.“ Zemřel v Brně v bídě v r. 1958, pohřben byl ve Velešovicích (obr. 13).
/Pokračování v některém z dalších čísel Zvěrokruhu/
|
Použitá literatura:
Kabrt, J.: Pamětní doklad o prvním desetiletí Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Medicina veterinaria scripta 4. Brno, Společnost vet. lékařů 1986.
Král, E.: Nepublikované vzpomínky. Archiv prof. L. Němečka.
Novotný, E. Böhm, R. a spol. : 50 let Vysokého učení veterinárního v Brně (1918–1968). Brno VŠV 1968. 424 s.
Pardubský, K.: Diagnostica delle claudicationi. Napoli 1931. 159 s.
Pardubský, K.: Profesor Dr. Th. Schmidt sedmdesátníkem. Zvěrolékařský obzor 31, 1938, 385–387.
Sernetz, H.: MVDr. Alfred Sernetz (Srnetz) Curriculum Vitae. Nepublikovaný rukopis. München 2010.
|
| |
Prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc.,
prof. MVDr. Alois Nečas, Ph.D., MBA,
prof. MVDr. Jaroslav Doubek, CSc.
|
|
