Zakáže směrnice EU veterinářům prodávat antibiotika?

K. Daniel, M. Grym

Tento pokus o regulaci se zdá být poněkud nešťastným

Nejen v Evropě se v posledních letech objevují problémy s narůstajícími rezistencemi bakterií vůči antibiotikům. Vznik rezistencí je částečně přirozeně probíhající proces, částečně jej však urychlují méně odpovědné způsoby jejich použití, jako je nedostatečná doba nebo nedostatečné dávky při jejich podávání. V civilizovaných a technicky vyspělých zemích se stává obrovskou slabinou demokratických procesů úporná snaha některých médií a některých politiků hledat témata jednoduše atraktivní pro většinového voliče. Ten se však v technicky komplikovanějších oblastech zpravidla ztrácí a témata jako „energie z jádra“, „hrozba prasečí chřipky“ nebo „nefungující antibiotická léčba“ začínají žít vlastním iracionálním životem, plnit titulky oblíbených médií a postupně se stávají svébytným objektem různých „konatelů dobra“ na národních i mezinárodních fórech.

Jedním z takových příkladů je zpráva, kterou v Evropském parlamentu přednesla dánská poslankyně Anna Rosbachová a která byla v pozměněné formě přijata začátkem prosince 2012.

Za zmíněným usnesením předloženým k rozpravě v EP stálo doporučení, aby se v okamžiku revize směrnice 2001/82/EC nezapomnělo na implementaci opatření, která zamezí nadměrnému používání antibiotik v léčbě včetně 1. omezení práva předepisovat ATB pouze na kvalifi kované veterinární lékaře (což není v řadě EU zemí zcela běžné – Sic!) a 2. zmiňované oddělení práva veterinárního lékaře antibiotika předepisovat od práva je vydávat a prodávat.

Ve skutečnosti neexistují žádné důkazy, že by v zemích, kde toto opatření již díky místní legislativě vešlo v účinnost a uplatňuje se (skandinávské a některé latinské země), došlo k zlepšení stavu oproti zemím, které toto opatření neuplatňují. Evropská veterinární federace (FVE) se sídlem v Bruselu vyzvala v prvních dnech prosince své členy, mezi něž patří jednotlivé národní veterinární profesní organizace, aby oslovili své národní europoslance s vysvětlením a výzvou pro tento návrh nehlasovat. FVE sama lobbuje v této věci již dlouhá léta a její trvalé stanovisko lze shrnout: „Zákaz prodeje veterinárních léčiv veterinárními lékaři nemůže vést k menšímu používání antibiotik ani ke zpomalení narůstání antibiotických rezistencí“.

zákona Animal Health Law na jaře 2013, ale schvalovací procedura a jeho možné přijetí se nedá očekávat dříve než před vypršením mandátu EP, tj. až v roce 2015. Vývoj situace je trvale sledován zástupci (nejen české) veterinární profese, ale samozřejmě také zemědělskou a především lékárnickou lobby.

Jedna profese – jeden hlas?

Snad. Doufejme. V této záležitosti je bezesporu potřeba spolupracovat se Státní veterinární správou, ÚSKVBL a dalšími institucemi, ať již na vládní či odborné úrovni, které mají k věci monitoringu a rezistencí na našem území co říci. Tím více, že pro DG SANCO není formálním partnerem nikdo jiný než vládní orgán.

Argumenty hovořící proti návrhu směřujícímu k oddělení preskripce a výdeje antibiotik jsou z pozice Komory veterinárních lékařů ČR jasné:

• veterinární lékař je v civilizovaných zemích jedním z výhradních poskytovatelů odborných služeb,

• výdej a dodávka veterinárních léčiv se v průběhu času staly nedílnou součástí jeho služby,

• veterináři spolu s majiteli zvířat, spolu s výrobci, spolu s distributory, spolu s lékárníky a spolu se všemi ostatními články řetězu žijí v otevřeném společném ekonomickém prostoru,

• iracionální politické snahy dostat poskytování a dodávku veterinárních léčiv z rukou veterinárního lékaře jsou rozumově a prakticky neodůvodnitelné a vracejí nás zpět do časů „konatelů dobra“, konajících však bez ohledu na náklady a konečné výsledky,

• veterinární léčiva by takto byla vystavována ještě menší kontrole medicínsky vzdělaných odborníků a daleko méně v reálném prostředí dostupná pro jejich konečné uživatele,

• diskutovaná úprava směřuje nejen k podstatnému zvýšení nákladů pro spotřebitele, ale v konečném důsledku ani neomezuje objem používaných veterinárních léčiv – směřuje ovšem k redistribuci marží z prodeje veterinárních léčiv k jiným článkům než veterinárním lékařům.

I některé praktické argumenty proti tomuto posunu jsou zcela nesporné; v řadě oblastí by vedl:

1. ke snížení dostupnosti léčby a tím i negativnímu dopadu na welfare zvířat ve venkovských oblastech,

2. k výraznému zdražení léčby u malých a okrajových druhů zvířat, s výdejem léčiv limitovaným na jednotkové balení,

3. k preskripcím a objednávkám větších objemů předem s následnými problémy s věrohodnými způsoby likvidace zbytků či postoupení nespotřebovaných zásob atd.,

4. tedy k přesně opačným dopadům, než je úmyslem diskutované úpravy a smyslem antibiotické politiky pro snižování rezistencí a dohledu na rezidua antibiotik v životním prostředí, potažmo přímo v potravním řetězci,

5. k paradoxně zvýšenému výdeji antibiotik, při prodeji pouze originálních balení léčiv lékárnami [Pozn.: V současné době tvoří např. drobná zvířata mimo oba hlavní druhy (pes + kočka) 5–10 % klientely veterinárního lékaře zabývajícího se malou a smíšenou praxí.]

6. k nesprávnému nakládání s antibiotiky s nanejvýš pravděpodobným následkem ještě vyššího rizika tvorby rezistentních kmenů bakterií u zvířat chovaných v bezprostředním kontaktu s člověkem (v bytech), a tím vyššímu riziku přenosu rezistentních kmenů na člověka.

Najdi si svého poslance…?

Komora veterinárních lékařů ČR oslovila před hlasováním o předmětné zprávě Anny Rosbachová všechny české europoslance dopisem. Prezident KVL ČR pak ještě oslovil české europoslance – lékaře, tj. poslance Maštálku, Cabrnocha, Ouzkého, Roithovou a Sehnalovou. Někteří další členové představenstva oslovili poslance, kteří jsou jim buď známi osobně, nebo prostřednictvím jejich tajemníků. Zpětně se telefonicky ozvali tajemníci poslanců Maštálka a Roithové, kteří přinejmenším verbálně spolupráci uvítali.

Českým europoslancům Komora potvrdila, že prvotním zájmem veterinárních lékařů je zdraví pacientů a spokojenost jejich majitelů. Diskutovaná zpráva však míří opačným směrem. Veterinární lékaři upozorňují, že ač humánní lékaři léky neprodávají, přesto spotřeba antibiotik i frekvence rezistencí v humánní sféře neustále narůstá. Jestliže se však dohled na používání antibiotik vymkne kontrole medicínsky vzdělaných odborníků, lze počítat s těžko předvídatelnými důsledky na vývoj rezistentních kmenů bakterií a na obsah reziduí antimikrobiálních látek v potravinovém řetězci. Proto se KVL ČR připojila k výzvě Evropské veterinární federace a vyzvala všechny české europoslance, aby tento – snad dobře míněný, ale nepříliš promyšlený – návrh nepodporovali.