Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Zaměstnancem zemědělského podniku?

  Z REDAKČNÍ POŠTY

Dobrý den, pane prezidente. Jelikož jsem členem KVL pouze krátkou dobu (absolvent 2008), obracím se na Vás s žádostí o objasnění, pro mě zatím stále nepochopených, paragrafů z profesního řádu KVL. Jedná se mi především o tyto dva:

1. § 2 – ods. 2 Povinnosti veterinárního lékaře
2) Pokud veterinární lékař vykonává veterinární léčebnou a preventivní činnost jako činnost závislou, pak pouze jako zaměstnanec jiného veterinárního lékaře – držitele osvědčení. Tímto není zbaven povinnosti být sám držitelem osvědčení. Výkon léčebné a preventivní činnosti veterinárním lékařem, který je v zaměstnaneckém poměru či ve vztahu dle obchodního zákona (např. mandátní smlouva aj.) u právnické či fyzické osoby, zabývající se chovem zvířat, je u zvířat chovaných stejnou právnickou či fyzickou osobou nepřípustný.

Proč nemůže být veterinární lékař zaměstnán nikým jiným než veterinárním lékařem? Proč nemůže veterinárního lékaře zaměstnat zemědělský podnik? (Nejjednodušší vysvětlení, které mě napadlo, bylo, že by veterinární lékař mohl být závislý na chovateli, a tudíž by mohl hrozit střet zájmů, chovatel by ho mohl nutit k tomu či onomu… Ale když jsem se nad tím zamyslel, řekl jsem si, že to určitě nemůže být tento důvod. Vždyť veterinář je přece vždy závislý na chovateli. Chovatel si přece v případě pochybností, nespokojeností či z jiného důvodu může ze dne na den začít zvát jiného veterináře a nikterak to tomu předchozímu nemusí zdůvodňovat. Ale svého zaměstnance se jen tak nemůžete zbavit, když se mu něco nepovede. Zaměstnancům je v práci prominuto podstatně více prohřešků, odborných pochybeních i obecných nedorozumění ze špatné komunikace než živnostníkovi. Známe to všichni osobně i z ostatních odvětví, která poskytují služby.) Takže mě teď žádné zdůvodnění nenapadá, proto se na vás obracím s žádostí o vysvětlení.

2. § 8 – Označování vozidel
Vozidla sloužící pro výkon praxe je možno označit následujícím způsobem:
c) nápisem Veterinární služba na boku vozidla, výška písmen nesmí přesahovat 10 cm
d) názvem firmy nebo jménem veterinárního lékaře, adresou a telefonním číslem nepřesahujícím rozměr 50 x 30 cm.

I u tohoto paragrafu jsem si lámal hlavu, zkusil jsem diskutovat s několika kamarády i příbuznými, avšak žádné zdůvodnění, proč bych si na svoje auto nemohl nalepit nápis VETERINÁRNÍ LÉKAŘ písmeny o velikosti 20 cm (aby to alespoň někdo přečetl) jsme nevymysleli. Proto se na Vás, jakožto prezidenta KVL, obracím s žádostí o vysvětlení.

 
Děkuji za Váš čas, Vaše odpovědi,
s pozdravem Miroslav Hrdlička

ODPOVĚĎ: NA VETERINÁRNÍ ČINNOST NE

Vážený kolego, nejdříve k bodu 2 Vašeho e-mailu: Regulaci velikosti označení vozidla atd. změnil (zrušil) svým usnesením 17. sněm KVL.

Dále k bodu 1: Profesní řád – stejně jako ostatní řády KVL – má, velmi všeobecně řečeno, tyto účely: a) poskytnout radu a vodítko pro ty, kteří by se v určitém bodě souvisejícím s výkonem povolání ocitli na pochybách; b) poskytnout mantinely pro rozhodování disciplinárních orgánů KVL a c) poskytnout argumentační oporu členům při jejich jednání s třetími stranami.

Dále opět zprvu velmi všeobecně: veterinární lékařství je – nebo mělo by být – svobodným povoláním. Míra těchto svobod je celkem různá podle ekonomicko-sociálněpolitických podmínek v geografickém místě či politickém státě výkonu povolání. U nás v době brzy po privatizaci veterinární služby panovala – a do jisté míry zvláště mezi veterinárními lékaři faremních zvířat panuje stále – obava z nadměrně silné pozice zemědělských výrobců vůči svým dodavatelům veterinárních služeb – veterinárním lékařům. Tyto problémy jsou typické zejména v oblasti intenzivní zemědělské velkovýroby. Je iluzorní si myslet, že veterinární lékař, jehož zákazníky jsou jeden či dva zemědělští prvovýrobci, na kterých závisí 95 % jeho výkonů a jeho obratu, jsou v praktické (nikoliv formální) rovině něco jiného než jeho zaměstnavatelé (fakturuje jim zpravidla fixně dohodnutou paušální částku, občas se i zaváže, že nebude „z nákazových důvodů pochopitelně“ vykonávat veterinární péči jinde atd. atd.). Přesto je stále velké množství veterinárních lékařů, kteří mají upřímnou snahu vykonávat svoje povolání relativně svobodně, bez nepřiměřených zásahů – ať již zaměstnavatele nebo velkého zákazníka – do oblasti klinického úsudku, preskripce a ochrany zvířete či skupiny zvířat. A těm – občas – pomáhá odkaz na zmíněné ustanovení Profesního řádu. Hlavním důvodem pro zachování tohoto ustanovení tedy – podle mého názoru – je: zachování integrity veterinárního lékařství jako svobodně vykonávaného povolání; tj. pokud možno bez významnějšího vlivu laických osob na klinický úsudek a klinická rozhodnutí veterinárního lékaře, na rozhodování o preskripci, výdeji a použití veterinárních léčiv, na úroveň a věrohodnost certifikace (osvědčování) a na profesionální úsudek o welfare pacientů – zvířat v péči veterinárního lékaře, člena KVL. A že je zaměstnancům v pracovním poměru zpravidla promíjeno více prohřešků a pochybení než dodavateli, u něhož je snadnější jeho výměna? Vždyť to je kardinálním zdůvodněním samo o sobě: Komora má podle svých sil a možností kladně ovlivňovat úroveň výkonu profese; není (ani zákonem o Komoře) definována jako odborová organizace svých členů. Myslím, že slyším Vaše námitky, že nežijeme v ideálním světě, v praktické rovině jsou často věci jinak atd. Nic to však nemění na mé odpovědi.

 
Zdraví srdečně
MVDr. K. Daniel, prezident KVL ČR