Zástupci KVL se setkali s děkanem FVHE Ladislavem Steinhauserem

Martin Grym

Důležitá debata o současnosti a budoucnosti

V první fázi setkání nastínil prof. Steinhauser svůj pohled a vlastní vnímání hygienické fakulty. Zdůraznil, že hygienická fakulta nebyla nikdy v zahraničí tak známá jako je nyní, a že v evropském kontextu je fakulta vnímána velmi pozitivně právě z důvodu své specializace. Evropa totiž podle prof. Steinhausera postupně zjišťuje, že „dělat” univerzálního veterinární lékaře již nebude v budoucnu možné. V současné době však platí, že máme jednoho univerzálního veterinárního lékaře, který může být absolventem FVL či FVHE a je držitelem jednotného titulu MVDr. Opuštění titulu MVDr. by hygienu podle prof. Steinhausera oslabilo, protože by v té chvíli přestal její absolvent požívat práva univerzálního veterinárního lékaře. Profesor Steinhauser proto tuto myšlenku nyní i do budoucna vylučuje. Svůj postoj zdůvodňuje mimo jiné tím, že tzv. core studium, čili ta část kurikula, která tvoří fundament pro tvorbu veterinárního lékaře, je u obou fakult stejná, a že vše nad toto „jádro” je nadstavba (tj. klinická medicína na FVL a hygiena na FVHE). Právo na titul tudíž vyvěrá již z absolutoria „core” části – čili z logiky věci musejí mít dva absolventi – přestože každý z jiné fakulty – stejný titul.

Dr. Daniel zdůraznil, že současná reálná situace si přece jen žádá něco jiného a že hygienici vstupují do praxe malých zvířat, přestože je jejich kurikulum prezentováno jako kurikulum s orientací na potravinová zvířata. Z jeho úst zaznělo, že z čistě ekonomického pohledu není hygienické fakulty potřeba, resp. že trh není schopen pojmout více než 25 absolventů hygieny ročně, což je více než o polovinu méně, než fakulta ve skutečnosti produkuje.

Prof. Steinhauser popsal celou anabázi osudu studenta hygieny od přijímacích zkoušek po absolutorium. Vznikají situace, kdy mnoho studentů je ze studia vyloučeno, přičemž tito studenti udělají opět přijímačky a jsou přijímáni do 2. nebo 3. ročníku podle toho, v kterém bodě studium opustili. Někteří studenti, kteří udělali přijímací zkoušky na FVL, ale nebyli přijati, nastupují na FVHE, aby z této fakulty později přestoupili na FVL. Je možné konstatovat, že „úmrtnost” je na fakultě hygieny poměrně vysoká, tzn. z relativně velkého počtu studentů přijímaných na FVHE končí pouze malá část, a to 50 až 60. Prof. Steinhauser zdůraznil, že každý rok je podle něj v praxi potřeba 50–60 hygieniků, přičemž 25–30 z nich pojme státní správa a 25–30 potravinářské provozy.

Dr. Grym na tuto informaci navázal ujištěním, že tyto pozice hygieniků Komoře nijak nevadí, a naopak je vítá, nicméně nadnesl určitou pochybnost, zda jsou tato čísla zcela reálná, když se o osvědčení od Komory ročně uchází 20 hygieniků. Profesor Steinhauser se o tomto demografi ckém fenoménu vyjádřil v tom smyslu, že jde především o kolegyně, které plánují mateřství a Komoru volí jako bezpečný přístav s možností fungovat v praxi podle svých časových možností.

Také Dr. Bernardy potvrdil, že Komora přijímá ročně asi 200 nových uchazečů o osvědčení, přičemž 10 až 15 % z nich jsou hygienici. Komoru ročně opouští přibližně 60 lidí, čili nárůst členů je markantní. Tento stav je podle Bernardyho pro Komoru již dále nepřijatelný. Dr. Daniel doplnil, že z absolventů se stává frustrovaná vrstva společnosti, protože nemohou najít práci, a pokud ji najdou, nejsou spokojeni s podmínkami nebo vykonávají praxi na dolním konci kvality i cenové nabídky. Dr. Hlavová upozornila, že z KVL by se postupem času mohl v této souvislosti stát odborový klub.

Profesor Steinhauser několikrát jasně deklaroval, že ve srovnání s výukou hygieny potravin v jiných evropských zemích je náš standard velmi vysoký a že hygienická fakulta se stala unijním školicím střediskem pro hygieniky, je jichž zájem ani nemůže pokrýt.

Jako otázku budoucnosti vidí možnost sloučení obou fakult. Otázka Dr. Gryma, jak by mohlo být za této situace v pregraduálním studiu pokryto tak obrovské množství učiva se dvěma různými diferenciacemi (klinická medicína + hygiena), však zůstala nezodpovězena.

Prof. Steinhauser trvá na tom, že k hygienikům nesmí při udělování osvědčení Komora zaujímat žádné jiné či specifické přístupy. Naopak zdůraznil, že hygienici jsou často na lepší úrovni, než absolventi FVL. Také postgraduální praxi považuje za nepřijatelnou, protože by diskvalifikovala české uchazeče o osvědčení oproti uchazečům zahraničním. Prof. Steinhauser na druhé straně připustil, že je mezi studenty i doktorandy malý zájem o praxe v zahraničí a že nabídka převyšuje poptávku. Problémem je podle něj jazyková bariéra, ale také nechuť a obavy ze života v zahraničí a cestování.

Na závěr proběhla diskuse ohledně prezentace hygienické fakulty na WVC a nad možnostmi účasti hygieniků na kongresu. Žádné konkrétní závěry z tohoto jednání však nevyplynuly.