Lee W. Morgan – autor bude jedním z čestných řečníků na úvod Světového veterinárního kongresu v Praze. Struktura odborného programu kongresu je průběžně doplňována na www.wvc2013.com Závody psích spřežení v zemi Jacka Londona
Závod Iditarod Trail Sled Dog Race měří 1770 km a je každoročně v březnu pořádán mezi městy Anchorage a Nome na Aljašce. Nejvýkonnější saňoví psí atleti se zde potýkají s obtížemi klimatu, počasí i terénu. Mezi jejich běžné patologické problémy se řadí kardiovaskulární selhání, dýchací problémy, ortopedická poranění, gastrointestinální anomálie a další postižení typická pro soutěžící saňové psy. Tento článek stručně popisuje, se kterými problémy se saňoví psi na Iditarod Trail Slked Dog Race setkávají.
V oblasti ortopedie: Ponejvíce poranění předních končetin. Nejčastější jsou karpální poranění, která se vyskytují prvních 800 kilometrů závodu. Diferenciální diagnózy zahrnují záněty způsobené zátěží, částečné nebo úplné karpální luxace, poškození chrupavek, fisury nebo fraktury karpálních kostí a postižení vazů, jako hyperextenze povrchových digitálních extenzorů. Poranění bicepsů a jejich úponů je nejčastější příčinou bolestivosti ramenních kloubů. Diagnóza spočívá v kombinaci ramenní fl exe a palpace bicepsu ventrálně od kloubu. V obou případech je typická znatelná bolestivost. Nejčastějším problémem zadních končetin je natažení svalů. Skupina psoatických svalů se skládá z hlubokých břišních svalů spojujících pánev, femur a bederní páteř. Poranění těchto svalů se snadno zamění za poranění kyčle. Kvůli jejich biomechanické charakteristice psi s poraněním psoatických svalů vykazují typické prohnutí zádi a sníženou schopnost kyčelní extenze. Občas dochází k ruptuře kraniálních křížových vazů. Takoví psi se zřídkakdy vrací do závodu. Luxace pately je u saňových psů méně častou příčinou kulhání. Občas se při závodu vyskytují poranění šíje a krku, často sekundárně k biomechanickým postižením, například při kompenzaci poranění přední končetiny a zvýšené kompenzační zátěži krční svaloviny. Protože mezi třetím a šestým krčním obratlem je omezená možnost fl exe a extenze, nerovnoměrná svalová zátěž může vést až k poškození míchy. Také postižení lumbosakrální oblasti je u saňových psů jedno z nejčastějších. Míšní kanál se v tomto úseku stává stenotickým s příznaky syndromu cauda equina.
Výživa Voda je pro psího závodníka naprosto nezbytnou živinou. Psi na Iditarod Trail spotřebují za den čtyři litry vody. Navíc potřebují za den doplnit více než 10 000 kcal. Mušeři typick krmí vysokotučné a vysokoproteinové diety obsahující 36 % bílkovin a 26 % tuku. Zdrojem bílkovin je zpravidla maso a primárním zdrojem energie tuk. Příjem tuků je rovněž důležitý při zánětech svalů, kloubů a vazů. Omega-6 a omega-3 mastné kyseliny jsou nezbytností. A to v poměru 5–10 dílů omega-6 na jeden díl omega-3 jako optimum. Karbohydráty, ačkoliv nejsou primárním zdrojem ebergie, jsou nezbytné pro zásoby svalového glykogenu a měly by tvořit zhruba 20 % diety tažných psů. Pozátěžový příjem 1,5 g polymeru glukózy/kg živé váhy je zapotřebí k doplnění zásob svalového glykogenu. Nejvhodnější dobou k podání je zhruba 30 minut po zátěži. Vláknina je důležitá k udržení odpovídajícího obsahu vody v těle, fungování GIT a k tomu, aby saňový pes mohl kálet při běhu. Ideální dieta obsahuje přinejmenším 2,10 % hrubé vlákniny. Vitamín E spolupůsobí s ostatními antioxydanty při prevenci oxydativních poškození. Nízký příjem vitamínu E je u tažných psů rizikovým faktorem pro zátěžovou rhabdomyolýzu. Pro tažné psy se běžně doporučuje 400 IU vitaminu E jako alpha-tocopherolu denně. Kardiovaskulární systém
Gastrointestinální poruchy Studie 73 psů účastníků závodu Iditarod v roce 2001 potvrdila u 48,5 % žaludeční vředy, eroze, krvácení do žaludku nebo jejich kombinaci. Gastrické leze navozující zvracení často vedou k potenciálně fatální aspirační pneumonii při vysoké zátěži v závodu. Dlouhodobá fyzická zátěž (4–5 dnů) vede ke zvýšení objemu žaludeční kyseliny u lidí a obdobný mechanismus žaludečních abnormalit je příčinou pozorovaných příznaků u tažných psů. Ačkoliv jsou saňovým psům zkrmována vysokokalorická krmiva časově velmi blízko před během, gastrointestinální volvulus a pancreatitis jsou při závodu velmi vzácné. Diarrhea je rovněž problémem dálkových a vytrvalostních soutěží. Melena, hematochezie a tenesmus jsou pozorovány často. Anorexie, zvracení a zvýšená rektální teplota rovněž. Diarrhea může rezultovat v kachexii a dehydrataci. Pro průjmová onemocnění saňových psů existuje řada vysvětlení včetně používání vysokotučných diet, jejich kvalita, bakteriální, protozoální a virové etiologie, stejně jako fyziologická odpověď na stres. Jedna ze studií prokázala vysoké procento tažných psů s průjmovým onemocněním vylučujících Salmonella sp; je nicméně nejasné, jestli vůbec Salmonella hraje jakoukoliv roli při vzniku průjmů u tažných psů. Rhabdomyolýza Rhabdomyolýza je onemocnění způsobující nekrózu skeletální svaloviny. Její zvláštní forma označovaná jako myopatie saňových psů bývá uváděna za příčinu ztráty psů při závodu Iditarod Trail Race. Charakterizována je velkými rhabdomyolytickými ložisky postihujícími různé svalové skupiny, někdy se sekundární myoglobinurií a renální tubulární epitheliální nekrózou. Silná rhabdomyolýza může způsobit úhyn psa následkem akutního selhání ledvin, laktické acidózy nebo silné hyperkalemie. Příčiny této myopatie nejsou známy, nekspíš však zahrnují oxydativní stres, poruchy rovnováhy elektrolytů a tukového metabolismu. Onemocnění bývá pozorováno v prvních 800 km závodu, kdy psi vykazují těžko lokalizovatelnou bolestivost.
Jako příčina zvýšeného počtu bílých krvinek bývá u lidí považován účinek cirkulujících katecholminů, není jasné, zda podobné vysvětlení platí i u tažných psů. Při vyšetření biochemických hodnot krevního séra bývá častým nálezem před závodem a po něm značné zvýšení hodnot kreatine kinázy (CK) a aspartate transferázy (AST). Kreatine kináza se nachází především ve skeletální a srdeční svalovině. Protože poločas eliminace je pouhých několik hodin, zvýšená aktivita CK svědčí o nedávné svalové zátěži či zranění. Vysoká aktivita AST svědčí o témže, je však méně specifi cká než CK, protože AST se nachází rovněž v játrech. Zvýšená aktivita sérové lactát dehydrogenázy (LDH) může být naopak indikátorem dlouhodobějšího svalového zatížení. Rovněž bývají zvýšené hladiny dusíkatých látek a kyseliny močové. Za příčinu bývá považován katabolismus bílkovin, spíše než narušení funkce ledvin. Hladiny železa bývají u saňových psů po zátěži sníženy, pravděpodobně vlivem zánětů. Toto snížení však nemívá vliv na výkonnost psů.
Ostatní Saňoví psi často trpí poraněními tlapek a prstových polštářků jako tržné či řezné rány, odřeniny apod. Stejně mohou být postiženy i hlubší tkáně. Většina psů na závodech Iditarod mívá „obuty botičky“ pokrývající tlapky a chránící před poraněními. Ačkoliv saňoví psi mívají na sobě dvojitou pokrývku pomáhající udržet tělesnou teplotu, hypotermie i hypertermie jsou během závodu běžné. Exponovaná kůže, například prepucium, jsou citlivé na omrzliny. Také kousné rány jako následky soubojů jsou občas pozorovány. Přes všechny těžkosti závodu spojené s jeho délkou, různými patologickými stavy i extrémy počasí a klimatu severní Aljašky, ztráty psů úhynem v průběhu závodu Iditarod jsou velmi vzácné. Jejich odhad se pohybuje kolem 0,2 úhynu na jeden závod (Nelson, 2001). Iditarod Trail Committee zahrnuje mezi dobrovolníky každý rok zhruba 45 veterinářů a 10 veterinárních techniků. Mezi běžná veterinární opatření patří předzávodní klinické vyšetření, biochemický profi l a EKG vyšetření. Klinické vyšetření provádí také veterináři na více než 20 kontrolních stanovištích v průběhu závodu. Psi, kteří neprojdou vyšetřením, jsou ze závodních týmů odstraněni. Iditarod je navíc „reálnou životní laboratoří“ s publikací velkého množství prací na téma výdrže psích sportovců. Th e Iditarod Trail Sled Dog Race je velmi náročný pro mušery i pro psy. S regulérní veterinární asistencí se však stal postupně o mnoho bezpečnějším.
Literatura: 1.Scmidt, K.E. (2001). Orthopedic exam basics. The musher and veterinary handbook. International Sled Dog Veterinary Medical Association. 2.Vaughn, D.M., G.A. Reinhart, S.F. Swaim, S.D. Lauten, M.K. Boudreaux, J.S. Spano, and C. Hoffman. (1994). Evaluation of dietary n-6 to n-3 fatty acid ratios on leukotriene B synthesis in dog skin and neutrophils. J. Vet. Intern. Med. 8:155. 3.Reinhart, G. (2001). Practical recommendations for feeding sled dogs. The musher and veterinary handbook. International Sled Dog Veterinary Medical Association. 4.Van Critters, R. and D.L. Franklin. (1969). Cardiovascular performance of Alaska sled dogs during exercise. Circ. Res.24:33-42. 5.Stepien, R.L., K.W. Hinchcliff, P.D. Constable, and J. Olson. (1998). Effect of endurance training on cardiac morphology in Alaskan sled dogs. J. Appl. Physiol. 85:1368-1375. 6.Hinchcliff, K.W., P. D. Constable, J.W. Farris, K.E. Scmidt, and R. Hamlin (1997). Electrocardiographic characteristics of endurance- -trained Alaskan sled dogs. J. Am. Vet. Med. Assoc. 211:1138-1141. 7.Bharati, S., G.H. Cantor, J. B. Leach, K.E. Schmidt, and J. Blake. (1997). The conduction system in sudden death in Alaskan sled dogs during the Iditarod race and/or training. Pacing Clin. Electrophysiol. 20:654-663. 8.Davis, M. S., B. McKiernan, S. McCullough, S. Nelson, R.E. Mandsager, M. Willard, and K. Dorsey. (2002). Racing Alaskan sled dogs as a model of “ski asthma”. Am. J. Respir. Crit. Care Med. 166(6):878-882. 9.Davis, M.S., M. Willard, S. Nelson, R. Mandsager, B. McKiernan, J. Mansell, and T. Lehenbauer. (2003). Prevalence of gastric lesions in racing Alaskan sled dogs. J. Vet. Intern. Med. 17:311-314. 10.Oktedalen, O. I. Guldvug, P.K. Opstad, A. Berstad, D. Gedde-Dahl, and R. Jorde. (1984). The effect of physical stress on gastric secretion and pancreatic polypeptide levels in man. Scand. J. Gastroenterol. 19:770-778. 11.Nelson, S.L., G.H. Cantor, J.A. Vanek, J. F. Everman, I.S. Eriks, and T.E. Besser. (2001). A pilot study to determine the presence and potential signifi cance of eneteric pathogens in marathon racing sled dogs. The musher and veterinary handbook. International Sled Dog veterinary Medical Association. 12.Dennis, M., S.N. Nelson, G.H. Cantor, D.A. Mosier, J.E. Blake and R.J. Basaraba. (2008). Assessment of necropsy fi ndings in sled dogs that died during the Iditarod Trail sled dog races: 23 cases (1994-2006). J. Am. Vet. Med. Assoc. 232:564-573. 13.McKenzie E.C., E. Jose-Cunilleras, and K.W. Hinchcliff. (2007). Serum chemistry alterations in Alaskan sled dogs during fi ve successive days of prolonged endurance exercise. J. Am. Vet. Med. Assoc. 230:1486-1492. 14.Davis, S.D., W.C. Davis, W.Y. Ensign, K.W. Hinchcliff, T.C. Holbrook, and K.K. Williamson. (2008). Effects of training and strenuous exercise on hematologic values and peripheral blood leukocyte subsets in racing sled dogs. J. Am. Vet. Med. Assoc. 232:873-878. 15.Burr, J.R., G.A. Reinhart, R.A. Swenson, S.F. Swaim, D.M. Vaugh, and D. M. Bradley. (1997). Serum biochemical values in sled dogs before and after completing in long-distances races. J. Am. Vet. Med. Assoc. 211:175-179. 16.Kenyon, C.L., R.J. Basaraba, and A.A. Bohn. (2011). Infl uence of endurance exercise on serum concentrations of iron and acute phase proteins in racing sled dogs. J. Am. Vet. Med. Assoc. 239:1201-1210. |
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
