Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Zemřel docent MVDr. Jan Černohous, CSc.

  Časopis Zvěrokruh 10/2014
     Společenská rubrika

odborný asistent a docent II. interní kliniky
Vysoké školy veterinární v Brně 1952–1988

 

Zemřel náhle 11. srpna 2014, záhy po dovršení 90 let svého věku. Smuteční rozloučení se konalo dne 18. srpna 2014 v obřadní síni Ústředního hřbitova v Brně na Vídeňské ulici.

Ještě v lednu tohoto roku oslavil 90. narozeniny. Narodil se v Petrovacu v Černé Hoře (bývalá Jugoslávie) dne 18. ledna 1924. Studoval na Vysoké škole veterinární v Brně na přelomu 40. a 50. let a byl zde promován v roce 1951. Po promoci zůstal na škole a působil zde jako asistent, zprvu krátce na farmakologickém ústavu u profesora Lebdušky. V roce 1952 začal pracovat na II. interní klinice neinfekčních chorob přežvýkavců a prasat vedené profesorem MVDr. Antonínem Kloboukem.

V tuto dobu se kromě chorob přežvýkavců intenzivně zabýval též nemocemi prasat. Zabýval se úspěšně studiem nakažlivé osutiny prasat a edémové choroby prasat. V této oblasti dosáhl značných úspěchů. Jeho objevy byly využívané i mimo naši republiku. V roce 1962 předložil a obhájil kandidátkou dizertaci na téma: Etiologie, diagnostika a léčba nakažlivé osutiny selat a získal titul kandidáta veterinárních věd.

Později v 70. letech, kdy došlo k další reorganizaci II. interní kliniky, působil MVDr. Jan Černohous, CSc., dále na klinice přežvýkavců, kde se kromě výuky zabýval studiem nemocí mléčných žláz. Zabýval se především studiem etiologie, diagnosticky, terapie a prevence mastitid. O této problematice vydal řadu vědeckých publikací. Výsledky svých studií u skotu publikoval i v kapitolách učebních textů jako člen autorského kolektivu. Byl též jmenován Státní veterinární správou naší republiky do řady komisí pro řešení problematiky zánětů mléčné žlázy, především z hlediska prevence negativních podmínek zoohygieny a vysokoprodukčních technologií v chovech. Velmi intenzivně a ochotně spolupracoval s praktickými veterináři a zemědělskými podniky, a tak aplikoval i výsledky svého vědeckého bádání do praxe.

Jako vysokoškolský učitel byl studenty velice oblíben. Oceňovali jeho znalosti a dokonalé praktické zkušenosti jak při praktické výuce na cvičeních, tak i na ambulantních výjezdech se studenty v terénu. Byl i oblíbeným učitelem při výuce v Ústavu pro doškolování veterinárních lékařů a v asistenčních kurzech pro mladé kolegy při jejich přípravě na atestace. Velmi ochotně předával svoje zkušenosti kolegům. Na odpočinek odešel v roce 1988, ale i poté udržoval kontakt s naší alma mater především prostřednictvím Klubu dějin veterinární medicíny. Během svého působení na škole přispěl k rozvoji svého oboru jak dokonalou pedagogickou činností, tak k rozvoji vědy.

Budiž čest jeho památce!

 

 

Čeněk Červený