Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Zeptali jsme se za vás

  Pro praxi

ZEPTALI JSME SE ZA VÁS

Otázka:
Zdeněk Stehno, Euro PR:

Pane doktore, na předvánočním setkání prezidentů komor zazněla z několika stran obava, že sílí snahy o prolomení mlčenlivosti, především u auditorů, daňových poradců a dokonce advokátů. Jaká je současná legislativní úprava tohoto problému u Komory veterinárních lékařů?

Odpověď:
K. Daniel, člen představenstva KVL ČR:

Požadavek – a právo – mlčenlivosti je explicitně zakotven v paragrafu 61 veterinárního zákona, kde v odstavci 3) čteme:

(3) Soukromý veterinární lékař je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem odborné veterinární činnosti, pokud jí nebyl zproštěn. Tím není dotčena povinnost oznamovat určité skutečnosti orgánům příslušným podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů.

Dále lze požadavek a právo mlčenlivosti o skutečnostech, se kterými se veterinární lékař (dodavatel služby) seznámil u chovatele (odběratele služby) v souvislosti s poskytováním služby, odvozovat z paragrafu 2 zákona o Komoře veterinárních lékařů, kde odstavec 2b) uvádí:

(2) Komora je oprávněna

b) stanovovat podmínky pro výkon veterinární léčebné a preventivní činnosti svých členů.

Zmíněné podmínky výkonu upřesňuje profesní řád Komory, kde v paragrafu 2 odstavec 3d) můžeme následně najít:

3) Každý veterinární lékař je povinen:

d) zachovávat mlčenlivost o tom, co mu bylo svěřeno v rámci výkonu povolání, nebo s čím se seznámí při výkonu profese. Tato mlčenlivost není závazná, pokud by jí byl ohrožen veřejný zájem nebo porušeny obecně závazné právní předpisy.