Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Zisk pro distributora, rabat chovateli, zodpovědnost veterináři

  PRO PRAXI

V poslední době přicházejí na sekretariát dopisy, které potvrzují, že obavy zástupců KVL ČR z nevhodného ustanovení § 77 zákona o léku byly opodstatněné. Nově vzniklé distribuční společnosti zneužívají svých kontaktů a postavení v zemědělské sféře k nebývalému tlaku jak na veterinární lékaře, tak i na chovatele. Jeden z těchto dopisů včetně podstatné části přiložené smlouvy vám zveřejňujeme. Na základě žádosti o pomoc zveřejňujeme i stanovisko právní kanceláře. Redakční rada

Dobrý den, obracím se na vás s žádostí o pomoc při řešení problému s distribucí léčiv přímo chovatelům. Zatím v jednom zemědělském podniku mi bylo naznačeno, že mi bude „doporučeno“ odebírat léčiva od distribuční firmy ČMSCH, a. s., a bude mi předložena k podepsání tzv. trojstranná dohoda, kterou zasílám v příloze. Podle mého názoru je velmi nevýhodná pro veterinárního lékaře. Prosím vás o právní radu, jak se zachovat, vím, že je to velmi citlivá otázka a mám nyní dojem, že nejde tak ani o ceny, jak o to, aby maximum chovatelů odebíralo léčiva u výše jmenované společnosti. Myslím si, že to bude v současné době problém mnoha veterinářů provozujících velkou či smíšenou praxi.

Děkuji za rychlou odpověď

SMLOUVA

o zajištění distribuce veterinárních léčivých přípravků

obchodní firma: Českomoravská společnost chovatelů, a. s.
sídlo: U Topíren 2/860, 170 41 Praha 7
IČ: 26162539
DIČ: CZ 26162539 registrace:
Zapsána v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 6442.
zastoupena: Ing. Zdeňkem Růžičkou, prokuristou
bankovní spojení: KB Benešov, č. ú.: 501290237/0100
tel./fax.: 257 896 444 / 257 740 491
e-mail: sykora@cmsch.cz
zástupce pro věcná jednání: Ing. František Sýkora
(dále jen „distributor“)

a

obchodní firma:
sídlo:
(dále jen „chovatel“)

a obchodní firma:
sídlo:
registrační číslo KVL ČR:
(dále jen „veterinární lékař“)

uzavřeli níže uvedeného dne, měsíce a roku tuto trojstrannou smlouvu o zajištění distribuce veterinárních léčivých přípravků:

I. Preambule

Distributor prohlašuje, že je právnickou osobou, která je oprávněna distribuovat veterinární léčivé přípravky (dále jen „léčiva“). Veterinární lékař prohlašuje, že je osobou, která je odborně způsobilá objednat u distributora pro chovatele léčiva a aplikovat je.

II. Předmět smlouvy

Touto smlouvou se distributor zavazuje dodávat veterinárnímu lékaři léčiva dle jeho písemné objednávky a veterinární lékař se zavazuje dodaná léčiva od distributora převzít a použít je k léčebným a preventivním zákrokům u chovatele, který se zavazuje uhradit cenu léčiv přímo distributorovi, a to na základě distributorem vystavené faktury. Veterinární lékař se touto smlouvou zavazuje objednávat pro chovatele léčiva u distributora a objednaná léčiva vydat pouze chovateli, pro něhož je u distributora objednal. Náležitosti objednávky léčiv jsou uvedeny v příloze č. 1, která je nedílnou součástí této smlouvy.

III. Cena a platební podmínky

Cena léčiv je uvedena v platném Ceníku distributora. K takto stanovené ceně bude připočtena daň z přidané hodnoty ve výši stanovené platnými předpisy. Cena léčiv je splatná na základě faktury vystavené distributorem. Faktura musí obsahovat následující údaje: přesné označení distributora, veterinárního lékaře jako příjemce léčiv a chovatele jako plátce léčiv, bankovní spojení distributora, specifikaci léčiv a další náležitosti daňového dokladu stanovené příslušnými předpisy. Splatnost faktury bude činit 14 dnů od jejího vystavení. Zaplacení nastává okamžikem připsání fakturované částky na účet distributora. Distributor bude fakturu zasílat chovateli jako jejímu plátci. Veterinárnímu lékaři bude s dodávkou léčiv předán jeden dodací list, druhý dodací list bude přiložen k faktuře a jednu kopii dodacího listu podepsanou veterinářem si distributor ponechá. Jestliže faktura nebude obsahovat předepsané náležitosti, je chovatel oprávněn ji do data splatnosti vrátit distributorovi s tím, že distributor je poté povinen vystavit novou fakturu s novým termínem splatnosti. V takovém případě není chovatel v prodlení s placením faktury. Distributor zůstává vlastníkem zboží až do úplného zaplacení kupní ceny za zboží. V případě, že se chovatel dostane do prodlení s úhradou faktury, je distributor oprávněn počínaje od prvního dne prodlení, nedodávat veterinárnímu lékaři pro chovatele po dobu prodlení s úhradou další léčiva veterinárním lékařem pro chovatele objednaná.

IV. Doba a místo plnění

Distributor se zavazuje léčiva dodat na základě písemné objednávky veterinárního lékaře. Místem plnění je místo, které určí veterinární lékař při objednávce zakázky. Veterinární lékař nebo osoba jím pověřená se zavazuje takto dodaná léčiva převzít, řádně je uskladnit a evidovat.

V. Práva a povinnosti smluvních stran

Distributor je povinen veterinárnímu lékaři dodat objednaná léčiva řádně a včas.

Veterinární lékař je povinen dodaná léčiva převzít, řádně je evidovat, uskladnit a použít u chovatele, pro kterého byly u distributora objednány.

Chovatel je povinen léčiva od veterinárního lékaře převzít a zaplatit za ně cenu distributorovi na základě jím vystavené faktury.

Právní názor k dodávkám veterinárních léčiv podle „trojdohod“

Problematika zákona č. 378/2007 Sb. o léčivech je v současné době mezi odbornou veterinární a podnikatelskou veřejností značně diskutovaným tématem, neboť od aplikace tohoto zákona v praxi se odvíjí i úspěch či neúspěch na trhu soutěžících podnikatelských subjektů.

Vzhledem k tomu, že zákon je v novelizované podobě na relevantním trhu uplatňován poměrně krátkou dobu, dá se předpokládat, že i výklad jeho některých ustanovení není dosud v praxi sjednocen. O to větší prozíravost a obezřetnost by však měly mít orgány vykonávající státní správu v oblasti léčiv (těmi jsou zákonem ustanoveny Ministerstvo zemědělství, Státní veterinární správa, Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv a krajské státní veterinární správy) a rovněž tak i řadoví veterinární lékaři, kterých se daná problematika nejvíce týká.

O různosti výkladu některých sporných ustanovení svědčí i probíhající diskuse a polemiky, týkající se PRÁVAAPOVINNOSTI DISTRIBUTORA podle ust. § 77 odst. 1, písm. c), bod 8) cit. zákona, který mimo jiné uvádí, že distributor je povinen distribuovat léčivé přípravky pouze, mimo dále uvedené, chovatelům, kteří chovají jatečná zvířata a zvířata určená pro produkci potravin, na základě předpisu ošetřujícího veterinárního lékaře, oprávněného vykonávat odbornou veterinární činnost podle zvláštního právního předpisu, jde-li o registrované veterinární léčivé přípravky.

Zmiňované ustanovení zákona zde definuje, jakým způsobem mají být léčivé přípravky chovatelům distribuovány. Na první pohled je zmiňované ustanovení srozumitelné a neměl by tedy být problém s jeho výkladem. Jeho obsah určuje roli veterinárnímu lékaři v procesu distribuce léčivých přípravků chovatelům, je však nutné jej chápat a vykládat šířeji a komplexněji, a to nejen ve spojení s ust. § 6 odst. 3 cit. zák., pojednávajícím o správné distribuční praxi…, požadující, aby správná distribuční praxe byla prováděna v souladu s požadavky na jakost léčiv, se zamýšleným použitím a s příslušnou dokumentací, ale rovněž i s ohledem na smysl a účel zákona ve spojení se souvisejícími obecně závaznými právními předpisy (veterinární zákon, zákon na ochranu zvířat proti týrání).

S výkladem ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) bod 8) cit. zákona souvisí i dokument, označovaný jako Smlouva o zajištění distribuce léčivých veterinárních přípravků, který je v současné době nabízen jedním z distribučních subjektů a mezi veterinární veřejností značně diskutován. Z formálního pohledu je smluvní dokument bez zjevných faktických a právních vad, byť otázka „přímé platby distributorovi od chovatele“ může být diskutabilní nejen z právního, ale i účetního a daňového hlediska. Stejně tak je diskutabilní jakoby skrytá snaha zbavit chovatele podstatného dílu odpovědnosti za zacházení s veterinárními léčivy, které jako jejich faktický vlastník musí mít. Důležitější je však skutečnost, jakou roli v tomto smluvním vztahu dle navrhovaného dokumentu sehrává veterinární lékař. Lze usuzovat, že jeho role může být v popisovaném smluvním vztahu zcela formální a pasivní či do ní může být významným zákazníkem vmanipulován. Roli na sebe sice přebírá jako podnikatel, nerealizuje ji však v plném rozsahu za účelem fakticky vykonávané podnikatelské činnosti, kterou v běžné praxi v plném rozsahu vykonává.

Z tohoto pohledu tedy mohou být v řadě okolností veterinárním lékařem realizované právní úkony v navrhovaném smluvním vztahu považovány za úkony učiněné v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem o Komoře veterinárních lékařů České republiky, v rozporu s vnitřními předpisy Komory a v neposlední řadě může být toto jeho jednání považováno za jednání, které obchází účel zákona o léčivech. V takovém případě by pak jednání veterinárního lékaře nepožívalo žádné právní ochrany.

V konečném důsledku je na veterinárních lékařích samotných, jakou roli vůči distributorům a chovatelům budou zastávat. Z pohledu tohoto zákona, jakož i z pohledu ostatních souvisejících obecně závazných předpisů a předpisů Komory, by jejich role vůči distributorům a chovatelům měla být především aktivní a měla by využívat nezpochybnitelný právní rámec.

Tedy být taková, aby veterinární lékaři svým aktivním přístupem k popisovanému smluvnímu vztahu udrželi tzv. „vše pod kontrolou“ a za své jednání také mohli nést plnou odpovědnost vůči všem zainteresovaným subjektům. Legislativní úprava k tomu dává plnou možnost, ať již veterinární léčiva dodává chovateli veterinární lékař sám, lékárna na předpis či distributor na předpis ošetřujícího veterinárního lékaře.

 
JUDr. Jaroslav Klimeš,
právní zástupce KVL ČR