Život podle Norberg-Hodge

Život podle Norberg-Hodge

Švédská aktivistka vybízí svět k podpoře místních farmářů

Příklad Hollywood

Vaše snaha i odvaha jsou úžasné, ale přece nepočítáte s tím, že by se globalizace mohla kvůli ideálům zastavit?

Ve skutečnosti stále více lidí počítá s tím, že tohle jednou skončí. Cestuji po světě a pozoruji hlavně u vysokoškolsky vzdělaných lidí opačný trend. Když jsem vyučovala na Institutu globalizace v Melbourne, všimla jsem si, že se sem sbíhá asi 200 světových organizací, které se zabývají právě globalizací.

Myšlenky podpořil i filmařský svět Hollywoodu, vznikají zde komerční a přitom radikální filmy na toto téma.

Studium jazyků vás tedy přivedlo k vašim názorům?

Lingvistika ne, spíš můj pobyt v Ladakhu (Himaláje, severní výběžek Indie, 6000 m.n.m., pozn. red.), kde došlo velmi rychle ke změnám ve společnosti. Původně izolovaná země se náhle otevřela západní kultuře. Pozorovala jsem, jak světový trh rychle a dramaticky ničí zdejší komunitu. Uvědomila jsem si vztahy mezi společností, technologií a energií.

Jak se ale můžeme vyhnout světovému hladu?

Nebudeme vyhánět lidi z půdy, kde pracuje polovina světové populace. Svět korporací totiž vede k další destrukci malých farmářů. Měli bychom zastavit také obchodování se stejnými druhy potravin, které jen putují z jednoho kouta světa na druhý.

Tento obchod je nespravedlivý, nese s sebou skryté dotace. Soustřeďme se na místní úroveň tak, aby produkce byla v daných lokalitách co nejpestřejší. Pak nebudou lidé životně závislí jen na jedné potravině, která se v tom místě pěstuje.

A když farmáři dostanou víc peněz, budou moci zaměstnat více lidí a budou se snažit udržovat krajinu.

Vidíte souvislost mezi biofarmařením a touto filosofií?

Většina lidí vztahy vidí. Ale velké společnosti opět pochopily příležitost zisku, takže opět podporují vznik velkých biofarem, které by mohly získat značku bioprodukt. Takové vznikají v poslední době například v Egyptě.

Existuje také zdravotní důvod k tomu, abychom kupovali jídlo zblízka? Prý člověk potřebuje hlavně prvky, které se vyskytují v jeho rodišti.

Myslím, že tato spojitost je už dlouhodobým průmyslovým zemědělstvím přerušená. Ale tím, že lidé jedí rostliny zdaleka, vznikají zdravotní problémy, například alergie na potraviny.

Proč se také vyjadřujete k terorismu? Vidíte snad nějaké spojení mezi teroristy a zemědělci?

Sama jsem byla svědkem toho, že ničení farmářů může být jedna z úplně prvotních příčin terorismu. Sedláci ztratí své živobytí tím, že do jejich země přijde levné jídlo a oni krachují. Současně skrze vzdělání a média získávají lidé názor, že farmáři jsou méněcenní, hloupí. Ti pak chtějí, aby se jejich děti učily a nemusely hospodařit. Pak miliony mladých odcházejí z venkova do měst s vidinou lepšího života. Ten ale nepřichází. Příčinou je velká konkurence, boj o práci a konflikty mezi skupinami. Už před dvaceti lety jsem tyto jevy považovala za časovanou bombu.

Tankem vpřed

Jak by tedy měl vypadat ideální svět, kdyby vás všichni poslechli?

Byl by rovnoměrně vyvážený městský a venkovský život. Nepodporovali bychom růst velkých měst, ale raději města střední velikosti, kde by lidé byli blíž půdě. To by mohla zajistit změna daní. Měli bychom přestat zdaňovat práci, a naopak zdanit využívání přírodních zdrojů, hlavně ropy. Protože lokalizace je o decentralizaci ekonomické moci, zmenšil by se rozdíl mezi chudými a bohatými. Rostl by počet malých firem, místo aby se spojovaly v jednu velkou.

Svět by se velmi zpomalil, to ale lidé nechtějí.

To není tak jisté, má to výhody: Méně chemikálií v potravinách by bylo dobré pro zdraví lidí. Decentralizace by oživila vztahy mezi lidmi. To vše lze změnit politickým rozhodnutím, můžeme se zaměřit na cestu lokalizace, nebo globalizace, podpoře velkých společností. Lokalizace je podle mne více produktivní, stojí méně peněz a má sociální výhody.

Těžko ale lidé přistoupí na to, že už nebudou moci kupovat levně potraviny v supermarketu.

Cena těchto potravin neodpovídá skutečným nákladům, toto jídlo platíme dotacemi.

V Británii již dlouho působí Hnutí za potraviny z místních zdrojů, stejně i v Americe a Japonsku. Zdejší aktivisti organizují trhy místních farmářů, podporují zemědělství přímo v místě. Fandím také ekologickému farmaření.

Změna struktury celosvětového zemědělství by věci velmi pomohla. Velké podniky, orientované na monokultury, mívají často nadprodukci, takže v případě přebytku nevědí, co s ním mají dělat.

Existují skupiny lidí, které již žijí podle vašeho?

Ano, mnoho lidí se snaží na venkově soběstačně pěstovat potravu. Ale to není moje nejvyšší priorita. Snažím se o vzdělávání lidí pomocí médií, knih a filmů. Provokuji politické diskuze, které by vedly ke změnám. Vzdělávání a osvětu považuji za nejvyšší aktivizmus. S mou domovskou organizací – Mezinárodní společností pro ekologii a kulturu – působíme tedy jako think tank, mozkový trust. Na nás se pak napojují další organizace.

Proč nesouhlasíte s velkochovy zvířat? Celkem rychle se zde vyprodukuje dost masa, jehož je zapotřebí.

Produkty velkochovů jsou toxické kvůli lékům, které zvířata dostávají. Velkovýrobny masa a mléka neničí jen životní prostředí, ale také berou lidem práci. Sama bych takové maso nejedla, přitom vegetariánka nejsem. Jím jen maso od zdravých zvířat, chovaných ekologicky, poražených šetrně. Ostatně produkce zvířat je velmi neekonomická, každý kilogram masa vyžaduje obrovské množství obilí a zeleného krmiva, které by uživilo tisíce lidí. A konečně – velkochovy vyžadují také pěstování monokultur, což také ubližuje životnímu prostředí.

Od hygieniků a veterinárních lékařů zaznamenáváte podporu nebo odpor?

Někteří souhlasí, jiní ne. Já zase nesouhlasím s tím, že regulace hygieniků jsou velmi tvrdé a specializující. Bruselští úředníci vydávají směrnice tak přísné, že likvidují malé farmáře. Je nesmysl chtít v kozí mléčnici dlaždičky na stropě a stojí to tolik peněz. Velké korporace z toho mají užitek, malé to likviduje. Úředníci, kteří nařízení vydávají, jsou úzce specializovaní, takže ztratili kontakt se skutečným světem, nevnímají dopady toho, co dělají. Navíc jsou úzce spojení spíše s velkoobchodníky, než s obyčejným farmářem.

Text a foto Pavla Hobstová