Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Zkusíme si stěžovat

   Soudnička

Zkusíme si stěžovat

Další příběh Kliniky U pejska a kočičky: vrahem byl zahradník

Zpověď postiženého pána

V loňském srpnu jsem přivedl do ordinace U pejska a kočičky mého belgického ovčáka malinois, stáří 11 měsíců. Pes pouze kašlal, normálně žral i pil – bez následného zvracení, neprojevoval další známky jakéhokoliv zranění. MVDr. Zkazil psa poslechl, podíval se mu do krku, změřil mu teplotu. Diagnóza zněla: kašel. Nasadil antibiotika SYNULOX 250 s tím, že “pejsek bude za pět dní běhat jako srnka”. Veterinář mi nedal žádný doklad, on vlastně nic nenapsal. Psa jsem doma umístil do speciálního kotce, aby byl v klidu a nemohl se zranit a podával jsem antibiotika.

Jeho stav se po několika dnech zhoršil, proto jsem ihned volal Zkazilovi na mobil. (od tohoto okamžiku je kolega označován již bez titulu – asi jej už majitel nepovažuje za doktora – red. pozn.) Ten byl překvapen, ale mou návštěvu odmítl s odůvodněním, že není v ordinaci. Po čtvrthodině jsem volal znovu, protože pes byl apatický. Ale Zkazil mi odpověděl ”už nic nenadělám, pes se dostal zřejmě do komatu, tak abych zavolal později, jestli to pes přežil”. Bohužel nepřežil! Chtěl jsem tedy nechat provést pitvu, i když Zkazil chtěl mrtvolu přivézt až za 6 dní, ale kvůli horkému počasí jsem psa raději hned odvezl do laboratoře. Pitvu provedli hned druhý den a přidali rozbor jater na otravy.

Požádal jsem další čtyři veterináře o vyjádření k pitevnímu protokolu. Jejich názor na standardní postup se od Zkazilova názoru lišil.

Zkazil byl nemile překvapen, že jsem již nechal pitvu provést. Žádost o dodatečné vystavení lékařské zprávy odmítl a jako smyslu zbavený mě z ordinace vyhodil. Celý náš rozhovor slyšel za dveřmi můj kamarád Lukáš, který tu byl se mnou při každé návštěvě.

Jednalo se o psa z chovné stanice služebních plemen z Holandska, jeho cena se odhaduje na 50 tisíc. Žádám proto o prošetření případu, jelikož cenu psa a náklady spojené s ním budu požadovat úhradou po MVDr. Zkazilovi. Mohl pro mého psa udělat víc než udělal. Jeho věta “jsem pouze vesnický veterinář” mě zděsila.

Zpověď vesnického veterináře

Nejprve uvedu na pravou míru časové údaje, týkající se tohoto případu. Pacient byl v mé ordinaci s tímto případem poprvé 8. 8. 2005 (pondělí) a ne 5. 8. 2005 jak uvádí on. Průkaznost mého tvrzení vyplyne zcela zřetelně z následujících faktů. 11. 8. 2005 (čtvrtek) pes uhynul a v pátek – 12. 8. 2005 byl přijat na pitvu (odvezen bezprostředně – jak uvádí majitel “ihned jsem psa naložil a odvezl do laboratoře”). Pokud by uhynul 8. 8. 2005 v pondělí jak uvádí pan Postižený, a já jsem mu odpověděl, aby psa přivezl v úterý, což ve svém dopisu pan Postižený uvádí – co má pak znamenat jeho výpočet “o šesti dnech za momentálních teplot?”

Nyní k obsahové stránce této kauzy. Pan Postižený ke mně přišel poprvé asi čtyři měsíce před touto událostí. Měl prosbu, zda by nebylo možné zjistit nacionále o jeho psu, kterého údajně zakoupil. Bylo mi to sice divné, neboť pes byl očipován, ale přesto jsem se snažil mu pomoci. Nedostal jsem se však na žádnou databázi zemí Beneluxu, kde bych jej mohl identifikovat. Můj druhý kontakt s tímto klientem byl asi 3 měsíce poté. Pes měl frakturu proximální třetiny Cla, byl objednán na extirpaci pulpy a následnou dřeňovou výplň. Pan Postižený se nedostavil. Tato fakta zde uvádím proto, abych snáze objasnil, proč jsem později nevystavil žádný doklad o platbě.

Nyní k vlastní kauze. Pravda je, že pan Postižený mě se psem navštívil v mé ordinaci 8. 8. 2005. Dále se náš výklad událostí již více či méně liší. Klinickým vyšetřením jsem zjistil normální teplotu, dechovou frekvenci i puls. Bez zjevných odchylek byly i viditelné sliznice, mízní uzliny byly nezvětšené. Nosohltanová sliznice byla bez viditelných změn. Auskultace plic b.p.n. Za celou dobu vyšetření pes nezakašlal, pouze po kompresi trachey se kašel podařilo vyprovokovat. Nasadil jsem Synulox tbl. jako clonu u začínajícího infekčního onemocnění horních cest dýchacích. (Z anamnézy vyplynulo, že majitel vlastní 3 psy, které cvičí někde na cvičišti).

Nikdy bych klientovi neřekl, že “pes bude za 5 dní běhat jako srnka” bez toho, abych jej také současně upozornil, že i stavy velmi vážné mohou mít počáteční průběh stejný jako řada banálních nechutenství nebo chřipek. Nechápu námitky pana Postiženého vůči mně. Ani proč napsal, že psa umístil do “speciálního kotce”, kde cituji “nebude mít možnost se jakýmkoli způsobem zranit”. Jedině snad proto, aby bylo zřejmé, že se nemohl poranit po té, co jsem jej vyšetřoval já. Přesto ale v anamnéze uvádí, že neprojevoval další známky jakéhokoliv zranění. Proč mi tedy o zranění onoho 8. 8. 2005 neřekl? Dle PA nálezu bylo součástí příčiny úhynu trauma.

A proč jsem nevystavil účet? Jednoduše proto, že majitel neměl dostatek peněz. Dal jsem mu celé jedno balení Synulox tbl. 250 (370,- Kč) a ještě chtěl tablety na odčervení. I bez ceny za ošetření zůstal 50,- Kč dlužen. Léky jsem zapsal jako prodané zboží s tím, že úkon později zaúčtuji při ošetření fraktury zubu. Pes se musel viditelně horšit (pan Postižený pouze uvádí: stav psa se nelepšil). Přesto mě nijak nekontaktoval a ve čtvrtek 11. 8. 2005 mě kolem 20 hodiny volal. Chtěl přijet ke mně do ordinace, ale já jsem byl v té době u pacienta v terénu. Stav psa byl podle líčení majitele kritický. Skutečně jsem mu řekl, že už toho zřejmě mnoho udělat nepůjde, ale odkázal jsem ho na veterinární nonstop ordinaci. Za chvíli volal znovu, že pes uhynul. Sám jsem tomu nemohl uvěřit. Řekl jsem, že by bylo vhodné nechat provést pitvu. Souhlasil s tím. V pátek 12. 8. 2005 byl u mne v ordinaci s tím, že psa již odvezl sám, dal mi nedobraný Synulox a já jsem mu za něj vrátil příslušný obnos.

Později se pan Postižený změnil ve svém chování. Obviňoval mne a jako důkaz uváděl pitevní protokol a čtyři odlišná stanoviska kolegů, jejich jména mi ale odmítl sdělit. Výpady pana Postiženého jsou zkreslené a irelevantní.

Pitva to rozsekla

Protokol 001:

Velmi dobrý výživný stav. Prokrvácené měkké části v okolí hrtanu a v měkkých částech v okolí trachey v celém průběhu, stupňující se k apertura thoracis cranialis, pokračují do mediastina až k bránici, dutina hrudní vyplněná asi litrem nesražené krve, anemie vnitřních orgánů. Plíce zatlačené krví z dutiny hrudní. V žaludku natrávená zažitina v množství asi hrst normálního vzhledu. Jiné PA změny nezjištěny.

Toxikologický nález (vyšetřena játra tenkovrstvou chromatografií) : bromadiolon – negativní, brodifacoum – negativní, warfarin – positivní.

Závěr: Příčinou úhynu bylo trauma. Vzhledem k nálezu warfarinu (je součástí návnad jedů na hlodavce a je pro psy toxický) je jisté, že k nezastavitelnému krvácení došlo snížením srážlivosti krve otravou warfarinem.

Sdělení revizní komise KVL ČR:

Nález postmortálního vyšetření není v souladu s anamnézou, kterou jste uvedl ve své stížnosti. Na základě vámi podané anamnézy MVDr. Zkazil psa vyšetřil a zahájil léčbu, která dle pitevního protokolu nijak nesouvisela s úhynem psa. Řešení finančních kompenzací není v kompetenci komise.

Upravil MVDr. Petr Matušina