David Adamovič – tým PKMK I smutný konec musí mít svá pravidla
Exekuci ukládající zaplacení peněžité částky lze, podle exekučního řádu, provést např. srážkami ze mzdy a jiných příjmů, prodejem movitých věcí a nemovitostí a dalšími stanovenými způsoby.
Nově je stanovena možnost užít k vymáhání dlužné peněžní částky rovněž institutu pozastavení řidičského oprávnění. Exekutor může vydat exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění povinného (dlužníka) pouze, pokud je vymáhán nedoplatek na výživném na nezletilé dítě. Tento způsob exekuce má zejména zefektivnit vymáhání dlužného výživného. Uvedený závěr potvrzuje i Exekutorská komora České republiky, která se vyjádřila ve smyslu, že záměrem této novely, resp. zákonodárce, nebylo přímé zpeněžení majetku dlužníka, ale zejména snaha motivovat dlužníky k uhrazení nedoplatků na výživném.
b) Slučování exekucí Slučování exekucí u jednoho dlužníka bylo v zásadě možné i před účinností novely exekučního řádu a exekutorské úřady je před účinností novely prováděly. Od 1. ledna 2013 je tato povinnost „napevno“ v exekučním řádu stanovena. Hlavním cílem je zrychlení a zefektivnění procesu exekuce. Zároveň budou sníženy náklady exekuce.
který se subsidiárně použije i na exekuční řízení na základě podnětu Exekutorské komory ČR a Ligy na ochranu zvířat. Ustanovení § 322 občanského soudního řádu obsahuje výčet věcí, které při vykonávání exekuce nesmí být zabaveny. Jedná se např. o běžné ošacení, snubní prstýnky, obvyklé vybavení domácnosti atd. Nově ovšem nesmí exekutor zabavit ani zvířata, „u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a která slouží člověku jako jeho společník“. Z „působnosti“ tohoto ustanovení ovšem nejsou vyňata zvířata v hospodářském chovu. d) Limit na cestovní náhrady Obecně exekutor vykonává svou činnost za odměnu. Ta se řídí příslušnou vyhláškou, konkrétně vyhláškou č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle novelizovaného ustanovení exekučního řádu platí, že: „Náhrada účelně vynaložených cestovních výdajů a náhrada za ztrátu času je nákladem exekuce do výše stanovené prováděcím právním předpisem. Účelně vynaložené cestovní výdaje a ztrátu času přesahující tuto částku hradí exekutorovi oprávněný; o tom musí být poučen ve vyrozumění o zahájení exekuce“. Výše náhrady cestovních výdajů, které tvoří součást nákladů exekuce, činí nejvýše 1500 Kč za jednu cestu do místa, jež není sídlem exekutora, který vede exekuci, a zpět. Za společnou cestu ve více exekučních řízeních vedených týmž exekutorem náleží náhrada cestovních výdajů pouze jednou. Exekutor má v každém z těchto řízení nárok na poměrnou část náhrady cestovních výdajů.
|