|
Čeněk Červený – Jaroslav Doubek
(druhá polovina 19. a první polovina 20. století)
Pokračování z minulého čísla
|
… Obr. 5 – Pamětní deska umístěná na boční stěně budovy č. 33 (Ústav patologické morfologie, Ústav mikrobiologie a imunologie, Ústav infekčních nemocí a epizootologie) (Foto Č. Červený.)
|
|
Odborná činnost zvěrolékaře Inocence Horáka ve funkci inspektora českého odboru Zemědělské rady moravské byla velmi náročná a kvalitní. Řada obcí na Moravě a i celé regiony, kde působil, mu byly vděčné za dosažené výsledky v chovatelské praxi u hospodářských zvířat, zvláště skotu a prasat. Důsledně prosazoval v plemenářské práci kontrolu užitkovosti a kontrolu dědičnosti požadovaných vlastností, což nebylo mezi chovateli jednoduché. Vysoká úroveň jeho práce byla potvrzena výbornými výsledky v chovatelské praxi. Organizoval celou řadu přednášek kurzů a hospodářských výstav, takže mezi zemědělskou veřejností u nás byl velice známou osobností. Byl oblíben i pro kvalitu úřední činnosti, neboť byl v práci vytrvalý, důsledný a přímý, v jednání pak korektní a klidný. Proto byl i ministerstvem školství a národní osvěty pozván v roce 1919 do komise pro vybudování, věcné vybavení a personální obsazení nově vznikající Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Na základě dopisu prvního rektora této vysoké školy profesora MUDr. Edvarda Babáka (dopis ze dne 2. září 1919 psaný rukou Jeho Magnifi cence rektorem) byl vyzván k účasti v konkurzu na místo učitele zootechniky na této vysoké škole.
|
On však se v rámci tohoto vyzvání zavázal pouze k výpomoci ve výuce zootechniky a přednášel zde v letním semestru ve školním roce 1919/1920 Pastevectví a lukařství. Na větší úvazek nepřistoupil, neboť byl značně vytížen ve svém úřadě, který nechtěl opustit. Byl též jmenován členem zkušební komise při doktorských zkouškách absolventů na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. (obr. 5)
|
I po roce 1930, když byl již na zaslouženém odpočinku, byl stále aktivní
|
Jeho odborná literární činnost je obsáhlá, publikoval v časopisech Moravský hospodář, Chovatel zvířat, Praktický chovatel a dalších. V roce vydal 1913 zajímavou brožuru s názvem Vemeno a jeho nemoci. Do publikace Prostředky ke zvýšení zemědělské a lesnické produkce na Moravě, vydané v roce 1925 Zemským výborem v Brně, napsal stať Význam pastvy v chovu dobytka. V roce 1920 byl jako výraz ocenění jeho zásluh jmenován zemským zemědělským radou, a v roce 1930 vrchním zemědělským radou a dne 12. prosince 1925 byl jmenován členem České akademie zemědělské, a to za zásluhy o zvelebení chovu hospodářských zvířat. I po roce 1930, když byl již na zaslouženém odpočinku, byl stále aktivní. Zůstal upřímným rádcem chovatelů, působil na chovatelských výstavních trzích ve výběrových hodnoticích komisích zvláště na Hané, ale i v rámci celé Moravy až do vysokého věku svého života. Zemřel v úctyhodných 92 letech ve své rodné obci Dluhonicích. (obr. 6)
|
Magistr zvěrolékařství František Hrbáček-Vrla se narodil 11. února 1871 v Topolné u Napajedel v okrese Uherské Hradiště. V letech 1881–1887 studoval na Reálném gymnáziu v Přerově. Po maturitě na gymnáziu absolvoval v roce 1889 Vyšší hospodářskou školu v Přerově. V tomto roce odešel studovat zvěrolékařství do Vídně a zde 9. prosince 1892 získal zvěrolékařský diplom. (obr. 7)
Ihned po promoci (10. 12.) začal působit jako soukromý zvěrolékař v Přerově. Od 1. dubna 1893 do 1. dubna 1894 sloužil u 2. dělostřeleckého pluku ve Vídni jako zvěrolékař. Po ukončení vojenské služby (1894) nastoupil do funkce městského a obvodního zvěrolékaře v Kojetíně, kde působil až do roku 1900. V roce 1899 složil státní fyzikátní zkoušku při místodržitelství ve Vídni a v roce 1901 složil na Vysoké škole zemědělské ve Vídni zkoušku pro učitelství na hospodářských (zemědělských) školách. Během zvěrolékařské praxe v Kojetíně se věnoval vedle kurativy i chovatelství a s několika progresivními zemědělci založil chovatelský spolek. Dali si za cíl zvelebovat chovy zvířat. Často přednášel nejen o zásadách uplatňovaných v chovatelství, ale i o obecných otázkách, které nastolovalo rozvíjející se zemědělství. Věnoval se přednáškám na Zemské hospodářské škole v Kojetíně ve funkci pomocného učitele a přednášel zde i na Odborné zemědělské škole, založené z jeho popudu. Na této škole přednášel chov dobytka, zvěrolékařství a podkovářství. Od roku 1895 byl činný v hospodářském spolku v Kojetíně (i jako pokladník, později jednatel). V roce 1900 zde svoji činnost ukončil, neboť byl jmenován „kočujícím učitelem Českého odboru Zemědělské rady v Brně“.
|
|
… Obr. 7 – Vrchní zemědělský rada zvěrolékař František Hrbáček-Vrla (Foto O. Lonč.)
|
Měl rozsáhlé odborné vědomosti, které si stále rozšiřoval, a to i studijními cestami do zahraničí. Byly to krátkodobé pobyty v Tyrolsku, Bavorsku, Bádensku, Nizozemsku, Švýcarsku, Belgii a Francii. Právě na studijní cestě ve Švýcarsku v roce 1901 ho zastihla výzva, aby se ohlásil na Českém odboru Zemědělské rady moravské v Brně a ucházel se o nově systemizované místo inspektora chovu dobytka.
|
V roce 1900 zde svoji činnost ukončil, neboť byl jmenován kočujícím učitelem Českého odboru Zemědělské rady v Brně
|
|
… Obr. 6 – Publikace I. Horáka vydaná za účelem šíření osvěty mezi chovateli skotu (archiv autorů)
|
|
Do této pozice 1. září 1901 nastoupil a počínal si velmi aktivně. Měl velmi čilý kontakt s chovateli, některé obce s početnými obyvateli navštěvoval i několikrát v týdnu. Přednášel a pořádal kurzy o zásadách úspěšné práce v zemědělství, jak v živočišné, tak i rostlinné výrobě. Byl přesvědčen, že propagace a osvětová práce hraje mezi chovateli významnou úlohu. Tvrdil a činy dokazoval, že řádně vedený chov dobytka je základem ekonomické prosperity. Velmi aktivní byl též v organizování a pořádání výstav a výstavních trhů dobytka. V době vrcholné aktivity zvěrolékaře Hrbáčka-Vrly vzrostl počet výstav a trhů až 4–5x (na 30 za rok). Byl přesvědčen, že nejprve je třeba přimět chovatele k poznání, že základem jsou zvířata zdravá, vynikající po stránce exteriérové i v užitkovosti a aby svůj přebytečný kvalitní materiál dokázali dobře zpeněžit. Jak zmiňoval studentům profesor M. Pařízek ve svých přednáškách zootechniky, distribuoval mezi chovatele i zvěrolékařské či chovatelské pomůcky, například porodnické provázky, dezinfekční prostředky aj. (obr. 8)
Publikační činnost zvěrolékaře Hrbáčka-Vrly byla rozsáhlá. Často publikoval v řadě odborných časopisů, například v Chovu hospodářských zvířat, psal do Moravského hospodáře, Chrudimského hospodáře, Praktického chovatele, Praktického rádce a řady dalších. Přispíval i do Naučného hospodářského slovníku. Jeho odborná sdělení zvláště často uveřejňoval Tauferův Chov hospodářských zvířat.
|
|
V době působení J. Taufera v Praze (léta 1918–1919) stál v čele redakce tohoto časopisu. Vedle této činnosti vydal, často i vlastním nákladem, kolem dvaceti brožur zaměřených na chov a nemoci hospodářských zvířat. (obr. 9) Za svou rozsáhlou činnost byl jmenován členem Československé akademie zemědělské a v roce 1920 mu udělil Moravský zemský výbor titul zemědělský rada. Při odchodu do penze 11. února 1931 byl jmenován vrchním zemědělským radou. V době penze žil v Brně, kde zemřel 13. května 1944. (obr. 10)
Závěr
Trojice vzpomenutých zvěrolékařů představuje nejagilnější a nejúspěšnější zvěrolékaře působící ve zvelebování chovu hospodářských zvířat na Moravě a také v Čechách. Měli významné pozice v řídicích orgánech té doby – Zemědělských radách. Důležité bylo, že měli přímý kontakt na chovatele, mezi kterými požívali vážnost pro své odborné kvality. Důsledně aplikovali v praxi výsledky prováděné kontroly užitkovosti, dědičnosti užitkových a exteriérových vlastností a zdravotního stavu jedinců zařazovaných do chovů.
Neopomíjeli zdůrazňovat nezbytnost dodržování hygienických opatření v chovech. František Hrbáček-Vrla a Inocenc Horák se zvláště zasloužili o zvelebení skotu – bernsko-hanáckého, hřbíneckého a kravařského. Na jejich práci navázala řada dalších zvěrolékařů, např. ve Slezsku Rudolf Resner (*1876, †1931), na Chodsku pozdější profesor Vysoké školy zvěrolékařské v Brně Antonín Hrůza (*1865, †1950), ve východních Čechách MVDr. Josef Šperl.
|
|
… Obr. 8 – Jedna z publikací zvěrolékaře F. Hrbáčka-Vrly (archiv autorů)
|
Lze uzavřít, že uplatnění zvěrolékařů chovatelství hospodářských zvířat, zejména skotu, u nás bylo velice záslužné. Jejich práce byla vysoce hodnocena zemědělci a většinou zemědělských odborníků tehdejší doby.
|
… Obr. 9 – Prof. J. Taufer (vpravo) a F. Hrbáček-Vrla při posuzování skotu (archiv VFU)
|
|
… Obr. 10 – Vrchní zemědělský rada zvěrolékař I. Horák (vpravo) a vrchní zemědělský rada zvěrolékař F. Hrbáček- -Vrla, již jako emerité, na trhu hospodářských zvířat v Přerově (archiv H. Daníčkové)
|
|
Použitá literatura:
BABÁK, E.: P. T. panu Inocenci Horákovi, zvěrolékaři a inspektoru chovu hospodářských zvířat při Zemědělské radě moravské v Brně. Vysoká škola zvěrolékařská v Brně, dopis. Archiv MVDr. Hany Daníčkové – rozené Patočkové, vnučky I. Horáka.
ČERVENÝ, Č., DOUBEK, J.: Kdo byl profesor MVDr. Josef Taufer. (Vzpomínka u příležitosti jeho 140 výročí narození.) Zvěrokruh, 16, 2009: 18-20. HORÁK, I.: Vemeno a jeho nemoci. Tisk Antonín Odehnal, Brno, 1913, 13 s.
KÁBRT, J.: Činnost a význam zvěrolékařů v chovatelství od založení vysoké školy zvěrolékařské v Brně roku 1918. Brno, Společnost veterinárních lékařů, Medicina veterinaria scripta –2, 1983, 48 s.
LOJDA, L.: Veterinární lékaři v chovatelství, vývoj veterinární genetiky a kontroly dědičnosti zdraví hospodářských zvířat v ČSR. Historia medicinae veterinariae, Sborník ref. z let 1976-1977 k dějinám veterinární medicíny. Státní veterinární správa, Ústav veterinární osvěty, Pardubice, 1978: 15-16.
LOJDA, L.: Vývoj vztahů zvěrolékařů k chovatelství a plemenitbě zvířat (Od praktických rádců přes inspektory chovů ke genetice zdraví). IV. Symp. k dějinám veterinární medicíny s mezinárodní účastí, abstrakta přednášek. Nakl. Konvoj, VFU Brno, 1998: 24-25.
LONČ, O.: O těch, kteří odcházejí. Nákladem Moravského hospodáře, č. 3, 1931, 9 s.
NÁDVORNÍK, F.: K charakteristice veterinární činnosti v zemi české v letech 1890 až 1918 a na počátku prvých let ČSR. Čs. společnost pro dějiny vědy a techniky ČSAV, Sborník ref. veterinární sekce, díl 5., ÚSVÚ – Kabinet veterinární osvěty, Pardubice, 1967: 13-17.
NOVOTNÝ, E.: Veterinární služba v letech 1918-1945. Acta veterinaria Brno, Sborník 1985: 143-156. ŠINDLÁŘ, J.: Politicko-ekonomické a legislativní předpoklady vývoje veterinární služby u nás před rokem 1918. Věstník Společnosti veterinárních lékařů, č. 4, 1972: 40-44.
ŠTENCL, F.: Činnost a zásluhy prof. Dr. Josefa Taufera o zvelebení chovu hospodářských zvířat v ČSSR. Čs. společnost pro dějiny vědy a techniky ČSAV, Sborník ref. veterinární sekce, díl 1. ÚSVÚ – Kabinet veterinární osvěty, Pardubice 1967: 40-46.
ŠTENCL, F.: Veterinární lékař a chov hospodářských zvířat. Veterinářství, 18, 1968: 454-455.
VACH, M.: Tři čtvrtě století od vydání prvního českého veterinárního popularizačního časopisu. Sborník ref. vet. sekce Čsl. společnosti pro dějiny, 1. díl, 1967: 85.
Životopis I. Horáka pro Zemědělskou akademii v Praze. Archiv MVDr. Hany Daníčkové – rozené Patočkové, vnučky I. Horáka.
|
| |
Čeněk Červený,
Jaroslav Doubek
|
|
